Lysá hora 1323 m n. m. - královna Moravskoslezských Beskyd

Juro Jánošík. Kdo by ho neznal. Pracující lid vzpomíná s hrdostí na nebojácného zbojníka s valaškou, který bohatým bral a chudým dával. Byl ochráncem práv slabých a lidovým hrdinou. V historii se setkáváme i s dalšími slavnými zbojníky. Jedním z nich byl i slezský Ondráš. Jeho osud se podobal všem těm, kteří viděli jediné východisko z bídy ve zboji. Poslechněte si jeho příběh.

To bylo roku 1711, když na Frýdecko dorazili loupežníci z Uher. V Janovicích žil nebojácný a divoký Ondra Šebesta. Ničeho se nebál a dokonce měl na svědomí i několik zlých činů. Přidal se on k uherským loupežníkům a že byl podobné krve a znal dobře kraj, stal se brzy jejich náčelníkem. Na stráních Lysé hory měli nespočet tajných úkrytů a nikdo je nemohl polapit. Mnoho se o Ondrášových zbojnících povídá mezi lidmi a tak alespoň jednu příhodu.

Jel jednou hrabě Pražma kočárem z návštěvy zpět na své panství, když tu jej obstoupilo několik chlapů s pistolemi a přikázali mu, aby si vystoupil. Byl to zbojník Ondráš, jak se sám představil a vysvětlil hraběti o co mu jde. Hraběte nechal hlídat zbojníky a sám přisedl do kočáru k hraběnce. Když přijeli na zámek, nechala hraběnka zavolat frýdeckého správce. Ten se rozčiloval, ale co naplat, hraběnka poručila, aby nasedl. Naložili ještě do kočáru lavici a lískovku na vyplácení sedláků a vyrazili zpět do lesa. Jenom tak mohl být hrabě zachráněn. Jinak by mu zbojníci hrdlo jistě podřízli.

Když se vrátili ke zbojníkům, vyndali lavici a Ondráš vytáhl vystrašeného správce z kočáru: "Tak pane hrabě a teď suďte. Co si zaslouží ten hanebník za to, že moje matka jeho vinou o život přišla, otce div neubil a mou sestru pronásledoval? A za všechno hrubé zacházení s poddanými? Jak jiným činil, tak mu má bát odplaceno?"

Hrabě nemohl jinak, než přikývnout. Dva silní chlapi hned položili správce na lavici a začali mu sázet výprask. Správce zakusil na vlastní kůži, čeho tak často uštědřoval. Dostal ran nepočítaně, dokud neomdlel. Pak ho vzkřísili, naložili do kočáru. Hrabě přisedl a Ondráš se s ním loučil se slovy: "Povězte svému správci, ať je k poddaným lidštější, sic se mu ještě hůře povede." Pak odjeli na zámek. Ondráš se tak pomstil správci za příkoří, které musela jeho rodina vytrpět.

Dlouho pak ještě Ondráš dohlížel na spravedlnost v kraji. Nejlepší jeho zbojník se jmenoval Juráš. Byl odvážný, chytrý a jako Ondráš malého vzrůstu. Lidé jim začali říkat Ondrášek a Jurášek. Strachu dokázali ale nahnat všem. Nikdo je nemohl lapit až do té doby, než na ně poslal zemský hejtman vojsko. I tak by unikali nebýt Jurášovy zrady, který chtěl zaujmout Ondrášovo místo a tak jej sám zabil. Rok pak ještě zbojničil než skončil sám na šibenici.