Lysá hora - královna Moravskoslezských Beskyd

Vrchol Lysé hory z padáku, červen 2014, foto Jan Smekal

Vítáme Vás

na stránkách nejvyšší hory moravskoslezských Beskyd Lysé hory. Tyto stránky vznikly za účasti všech subjektů působících na Lysé hoře a za velké pomoci Doménové koule.
Nabízíme Vám aktuality Lysé hory, kalendář plánovaných akcí, aktuální počasí, webové kamery, ale také něco z historie, sportu a Chráněné krajinné oblasti Beskydy.

Lysá hora se nachází na katastrech obcí Ostravice, Krásná, Staré Hamry, Malenovice.

Masiv Lysé hory je od dalších částí Moravskoslezských Beskyd oddělen hlubokými údolími Ostravice, Řečice a Mohelnice a je tvořen dominantním vrcholem Giguly (starý název obnovený Petrem Bezručem). Členitostí a rozložitostí tvoří samostatnou horskou skupinu se čtyřmi hlavními rozsochami a několika dalšími bočními hřebeny a hřebínky.

Lysá hora - je někdy přezdívána jako královna Moravskoslezských Beskyd. Z vrcholu "Gigula” vybíhají 4 rozsochy: "Lukšinec”, "Malchor”, "Zimní Polana” a "Velký Kobylík”.
Z Lysé hory se naskýtá neopakovatelný rozhled na hřebeny a údolí Beskyd, Jeseníky až po Západní a Vysoké Tatry. Na vrcholku Lysé hory je meteorologická stanice, televizní vysílač, horská služba, horská chata SKI, občerstvení Šantán, horská chata Lysá hora a ubytovna Kameňák.
Nacházejí se zde také pamětní desky turistům, kteří zahynuli za okupace.
Lysá bývala každoročním cílem slezského barda (básníka) Petra Bezruče. K uctění jeho památky pořádají turisté "oblasti Beskydy” a "oblasti Slezsko” vždy v měsíci září tradiční akci "Výplaz na Lysou”.
Celý masiv je budován flyšovými (střídání vrstev pískovců a jílovců) souvrstvími vlastních godulských vrstev slezského příkrovu, které zde dosahují až kilometrových mocností. Godulské vrstvy jsou tvořeny převážně pevnými, jemnozrnnými pískovci s charakteristickou nazelenalou barvou.

Mezi geomorfologické zajímavosti se řadí jeskynní systémy na rozsoše Lukšince.

Jedná se o sesuvy, typické povrchové rozeklání svahu a především podzemní systém Ondrášovy díry o 250 m puklinových chodeb a dómů o výškovém rozsahu cca 30 m. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o "živý", pracující systém, je zde reálné nebezpečí úrazu a proto je zabezpečen mříží.
V zimě zde přezimují netopýři.

Převážnou část masivu zaujímají čtyři vegetační stupně - jedlobukový, smrkobukový, bukosmrkobukový a smrkový. Vrcholová holina, která leží už nad horní hranicí lesa, byla uměle vysázena kosodřevinou.

Nachází se zde populace původního horského ekotypu beskydského smrku ztepilého a dalších dřevin: jedle bělokoré, javoru klenu, buku lesního a jilmu horského.
Mezi hodnotné zástupce horských keřů patří meruzalka alpinská, růže alpská, zimolez černý, které jinde téměř vymizely. V bylinném patře se vyskytují druhy charakteristické pro chladnou oblast a původní smrčiny, např. podbělice alpská, čípek objímavý, papratka alpská, bika lesní, brusinka obecná a typické karpatské kyčelnice žlaznatá či hořepník tolitový.

Z mnoha zjištěných druhů obratlovců patří k nejvzácnějším a kriticky ohroženým druhům rys ostrovid, jeřábek lesní, čáp černý, strakapoud bělohřbetý kos horský a datlík tříprstý. Zaznamenaná jsou pozorování medvěda hnědého a vlka, do konce minulého století zde hnízdili orel skalní a orel křiklavý.