Lysá hora - královna Moravskoslezských Beskyd

Foto ze soboty 18.5.2013 od Oldřich Houžvička

Vítáme Vás

na stránkách nejvyšší hory moravskoslezských Beskyd Lysé hory. Tyto stránky vznikly za účasti všech subjektů působících na Lysé hoře a za velké pomoci Doménové koule.
Nabízíme Vám aktuality Lysé hory, kalendář plánovaných akcí, aktuální počasí, webové kamery, ale také něco z historie, sportu a Chráněné krajinné oblasti Beskydy.

Lysá hora se nachází na katastrech obcí Ostravice, Krásná, Staré Hamry, Malenovice.

Masiv Lysé hory je od dalších částí Moravskoslezských Beskyd oddělen hlubokými údolími Ostravice, Řečice a Mohelnice a je tvořen dominantním vrcholem Giguly (starý název obnovený Petrem Bezručem). Členitostí a rozložitostí tvoří samostatnou horskou skupinu se čtyřmi hlavními rozsochami a několika dalšími bočními hřebeny a hřebínky.

Lysá hora - je někdy přezdívána jako královna Moravskoslezských Beskyd. Z vrcholu "Gigula” vybíhají 4 rozsochy: "Lukšinec”, "Malchor”, "Zimní Polana” a "Velký Kobylík”.
Z Lysé hory se naskýtá neopakovatelný rozhled na hřebeny a údolí Beskyd, Jeseníky až po Západní a Vysoké Tatry. Na vrcholku Lysé hory je meteorologická stanice, televizní vysílač, horská služba, horská chata SKI, občerstvení Šantán, horská chata Lysá hora a ubytovna Kameňák.
Nacházejí se zde také pamětní desky turistům, kteří zahynuli za okupace.
Lysá bývala každoročním cílem slezského barda (básníka) Petra Bezruče. K uctění jeho památky pořádají turisté "oblasti Beskydy” a "oblasti Slezsko” vždy v měsíci září tradiční akci "Výplaz na Lysou”.
Celý masiv je budován flyšovými (střídání vrstev pískovců a jílovců) souvrstvími vlastních godulských vrstev slezského příkrovu, které zde dosahují až kilometrových mocností. Godulské vrstvy jsou tvořeny převážně pevnými, jemnozrnnými pískovci s charakteristickou nazelenalou barvou.

Mezi geomorfologické zajímavosti se řadí jeskynní systémy na rozsoše Lukšince.

Jedná se o sesuvy, typické povrchové rozeklání svahu a především podzemní systém Ondrášovy díry o 250 m puklinových chodeb a dómů o výškovém rozsahu cca 30 m. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o "živý", pracující systém, je zde reálné nebezpečí úrazu a proto je zabezpečen mříží.
V zimě zde přezimují netopýři.

Převážnou část masivu zaujímají čtyři vegetační stupně - jedlobukový, smrkobukový, bukosmrkobukový a smrkový. Vrcholová holina, která leží už nad horní hranicí lesa, byla uměle vysázena kosodřevinou.

Nachází se zde populace původního horského ekotypu beskydského smrku ztepilého a dalších dřevin: jedle bělokoré, javoru klenu, buku lesního a jilmu horského.
Mezi hodnotné zástupce horských keřů patří meruzalka alpinská, růže alpská, zimolez černý, které jinde téměř vymizely. V bylinném patře se vyskytují druhy charakteristické pro chladnou oblast a původní smrčiny, např. podbělice alpská, čípek objímavý, papratka alpská, bika lesní, brusinka obecná a typické karpatské kyčelnice žlaznatá či hořepník tolitový.

Z mnoha zjištěných druhů obratlovců patří k nejvzácnějším a kriticky ohroženým druhům rys ostrovid, jeřábek lesní, čáp černý, strakapoud bělohřbetý kos horský a datlík tříprstý. Zaznamenaná jsou pozorování medvěda hnědého a vlka, do konce minulého století zde hnízdili orel skalní a orel křiklavý.