mapa
poende

Historie Nového hradu

Severní věž horního hradu
Severní věž horního hradu
Hustý smíšený les překryl a uschoval zrakům zvědavých turistů největší severomoravskou hradní zříceninu - Nový hrad u Raškova. Po půlhodince chůze od železniční stanice Bohdíkov po lesní cestě, stoupající z údolí řeky Moravy směrem k osadě Lužná, stanou překvapení chodci před zbytky prvních valů, nad nimiž se rýsují mezi kmeny stromů zbytky zdí hradního paláce, hradeb, bran, věží, celého mohutného komplexu rozsáhlé středověké pevnosti. Hrad se zvedá na skalnatém ostrohu, čnícím asi 180 m nad údolím řeky Moravy; jde o jakýsi skalní lalok, který se táhne od mateřského kopce k severozápadu do horského sedla, odkud pak prudce stoupá a rozšiřuje se ve vlastní hradiště, protkané skalisky a skalními útesy. Na rozdíl od většiny hradů postavených na skalnatých ostrozích vylučovala terénní dispozice Nového hradu využití horského hřbetu jako přístupové cesty. Dík přesnému zaměření (z roku 1960) známe poměrně přesně někdejší hradní dispozici.
Pod hradem je horský hřbet prorván prvním příkopem, nad nímž se rozkládá malá rozhledná plošina, oddělená dalším, menším příkopem od vlastní, poměrně rozsáhlé roviny prvního předhradí. To se táhlo západním směrem ke skaliskům, na nichž stál vlastní hrad, oddělený od předhradí obrovským, ve skále tesaným hradním příkopem. Ten byl ještě zpevněn na straně předhradí vysokým valem, opírajícím se o skaliska příkopu. V rozšířené severní části valu pak stála hranatá otevřená strážní věž. Za ní navazoval val na druhé předhradí, přimykající se již k vlastnímu hradnímu opevnění. Přístupová cesta vstupuje nyní pod skalní stěnou, na níž stála předsunutá věž vlastního hradu, do zbytků první hradní brány. Odtud stále stoupala mezi hradbami, dnes již stěží znatelnými, k druhé a pak prudce vzhůru ke třetí bráně s podnes zachovaným klenebním pásem. Její hradba je dodnes zachována ve své původní výšce, i když je nyní ve spodní části překryta okolním terénem. Po pravé straně se brána opírá o mohutnou hranatou věž, rovněž poměrně dobře zachovanou, s dosud znatelným cimbuřím. Za branou je plošina, na níž kdysi stál palác dolního hradu, spíš obydlí jeho posádky. Přístupová cesta do vnitřního hradu dále stoupala mezi hradbami ke čtvrté bráně, uzavírající vstup do horního hradu. Z něho jsou dosud znát zbytky hradeb, za nimi pak pozůstatky vnějších zdí hradního paláce a prohlubeniny v místech jeho sklepů v západní části horního hradu. V severovýchodní části pak stála na nejvyšším místě mohutná okrouhlá věž - hláska, obehnaná ochranným pláštěm jižní a východní hradby. Měla masivní, téměř 5 m silné zdi, z nichž se zachovaly jen nepatrné zbytky. Zato její okolí je přímo poseto ohromnými balvany zdiva, dosahujícími váhy desítek centů a dokazujícími, že věž byla rozmetána výbuchem. Zřejmě byla značně vysoká, aby vyvážila nedostatečný rozhled z hradu, skrytého mezi okolními kopci. Východně pod hláskou navazovala na hradbu další, hranatá věž a severně od ní stály ještě dvě, z nichž levá byla onou čtvrtou hradní bránou, zasypanou dnes takřka po její původní strop okolním terénem. Pod ní je pak zbytek další věže, na kterou navazovala severní hradba dolního hradu. Ten se směrem k jihozápadu zužoval v protáhlý trojúhelník. V jeho nejzápadnějším výběžku stojí posud vysoká hranatá věž, která spolu s hláskou umožňovala posádce hradu volný výhled do údolí řeky Moravy. Možno konstatovat, že se svými čtyřmi hradními okruhy, obrovskými příkopy, důmyslným rozestavěním hradeb, věží a bašt i výtečně střeženou jedinou přístupovou cestou, vinoucí se hadovitě uvnitř hradeb do horního hradu, představují zříceniny Nového hradu podnes dokonalou ukázku středověkého obranného stavitelství. Naskýtá se otázka, jakou úlohu hrál vlastně Nový hrad v dějinách kraje, za jakým účelem a kdy byl vybudován a za jakých asi dramatických okolností vlastně skončil. První zaručenou zprávou o Novém hradu, jinak Furchtenberku, na hoře zvané Gabelsberg u Kopřivné, máme teprve z doby kolem roku 1400. Již k roku 1374 se sice uvádí markraběcí notář Václav z Mladějovic jako purkrabí "Novi Castri", není však jisté, zda šlo právě o Nový hrad na Šumpersku. Nejdůležitější je však zápis novohradského panství z roku 1417, který jako jeho příslušenství jmenuje město Šumperk, městečko Neuhaus (původně ves pod hradem, která později zanikla) a 15 vsí. Šlo o zeměpanské zboží, které bylo často udíleno lénem nebo zastavováno, o zboží, jež můžeme označit jako novohradské - šumperské, protože Šumperk v něm hrál od konce 13. století roli jeho hospodářského a do vybudování Nového hradu pravděpodobně i správního centra. Sám název Nový hrad říká, že tu musel před jeho vybudováním existovat nějaký starý hrad. Zůstane již asi navždy nevyřešeno, šlo-li přímo o šumperský hrádek, či o nějaký hrádek poblíž nebo přímo v místech Nového hradu, který nesl název Furchtenberk (též Forchtenberk), přikládaný pak též Novému hradu.
Vybudování Nového hradu můžeme položit do druhé poloviny 14. století s tím, že byl během doby dále rozšiřován a jeho obranná zařízení zdokonalována, takže konečnou podobu dostal teprve těsně před svým zničením v druhé polovině 15. století. Jeho úkolem bylo chránit rozsáhlé zeměpanské zboží, rozkládající se od údolí řeky Desné až do údolí řeky Moravy, druhotně pak střežit současně cestu údolím řeky Moravy, která spojovala Moravu se Slezskem. Vojenský význam Nového hradu vidíme nejlépe z toho, že byl roku 1421 vykoupen spolu s celým panstvím od tehdejšího zástavního držitele Jindřicha Lefla z Lažan králem Zikmundem, aby v neklidných dobách husitských válek byl spolehlivou stráží zeměpanských zájmů v této oblasti, zejména proti husitským pánům z Valdštejna, kteří tehdy drželi sousední Kolštejn (nyní Branná). Teprve po husitských válkách zastavil Zikmund roku 1436 Nový hrad znovu, a to katolicky smýšlejícímu Benešovi z Valdštejna. Ten jej o dva roky později přenechal svému nevlastnímu bratrovi, proslulému válečníku Bernardovi z Cimburka. Za Bernarda došlo jistě k dalším zdokonalením hradních opevnění, neboť Bernard, pokud nebyl mimo zemi na četných válečných výpravách, zejména ve službách řádu německých rytířů, sídlel na Novém hradě a sem také stahoval získanou válečnou kořist. Četné půhony té doby ukazují, že byl pro okolní šlechtice sousedem víc než nepříjemným, obviňovaným z četných přepadů jejich majetku, podnikaných právě z Nového hradu.
Jeho nástupcem se stal roku 1455 Bernardův tchán Jan Tunkl z Brníčka na Zábřeze, který hrad a panství odkázal svému synovi Jiříku st. Tunklovi. Za českouherských válek, v nichž Jiřík stál věrně na straně Jiřího z Poděbrad, stal se Nový hrad jedním z prvních cílů útoků Uhrů a jejich severomoravských spojenců, zejména pánů ze Zvole, kteří tehdy drželi sousední panství kolštejnské. Tu se ukázala slabina Nového hradu: mohl být úspěšně hájen jen opravdu velkou posádkou. Tu však Tunklové, kteří byli nuceni bránit vedle Nového hradu ještě další svá severomoravská sídla a města, na Novém hradě neměli. Stará pověst vypráví o tom, jak se hradní posádka před nepřátelskou přesilou postupně stahovala z jednoho okruhu hradeb na druhý až do nedobytné hlásky, kterou pak hradní pán při útoku nepřátel vyhodil do povětří a se zbytkem posádky nalezl v jejích troskách hrdinnou smrt. Romantická pověst, vyprávějící ovšem o boji mezi dvěma sousedy, v němž předmětem sporu byla krásná dcerka jednoho z nich, skrývá historické jádro ve skutečném dobytí hradu a vyhození hlásky do povětří. Byla to však zřejmě korvínovská vojska, která hrad záměrně zničila, aby se nestal opěrným bodem protivníka.
Vzdálenost hradu od přirozeného hospodářského zázemí, jeho nepřístupnost a nepohodlí malého hradního paláce, stísněného četnými hradbami, tehdy však již nikoliv nedobytelnými, to vše způsobilo, že pobořený hrad nebyl více opraven. Dále chátral a roku 1507 se výslovně uvádí jako pustý. Prodej novohradského - šumperského panství na sklonku 15. století Žerotínům znamenal ostatně i konec tohoto rozsáhlého, po staletí zeměpanského dominia. Větší jeho část přešla k panství losinskému a o sto let později vytvořila základ nového panství rudského

Literatura:
O. Gödl: Burg Neuhaus, Altvater roč. 42/1923, č. 5, str. 2 - 4, č. 6, str. 1 - 2.
Zd. Gardavský: Stav, formy a vývoj Nového hradu u Šumperka, Severní Morava sv. 7/1961, str. 54 - 63.
L. Hosák: K počátkům dějin Šumperska, Severní Morava sv. 8/1962, str. 38 - 46.
František Spurný: Nový hrad. Vydal Vlastivědný ústav v Šumperku v srpnu 1972 jako 65. č. Vlastivědných zajímavostí. Vytiskly Moravské tiskařské závody, n. p., závod 15, Šumperk. Cena 0,40 Kčs.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

LOKALIZACE

DALŠÍ INFORMACE: http://www.infosumperk.cz

AKTUALIZACE: Lucie Krejčí (Regionální a městské informační centrum v Šumperku) org. 49, 26.04.2004 v 13:40 hodin