mapa
poende

Novodobá historie nemocnice od roku 1945 do dnešních dnů [ Historie (archivní dokument) ]

Z historie zdravotnictví a nemocnice v Rýmařově

Novodobá historie od roku 1945 do dnešních dnů
(převzato z publikace "90 let Všeobecné nemocnice v Rýmařově, 450 let zdravotnictví na Rýmařovsku”, vydané společností Nemocnice s.r.o. Rýmařov v roce 2002)

Před Vánocemi r. 1944 bylo z města odvedeno 140 anglických zajatců, kteří pracovali v hedvábnické továrně Marburg a u některých dalších firem. Brzy nato začaly procházet městem transporty ruských zajatců a jak vzpomíná poslední německý starosta Rýmařova Karel Klos (zápis v X. díle Kroniky města Rýmařova): "...tisíce a tisíce Rusů se vlekly městem někam do protektorátu, byli doslova kost a kůže, přicházeli z průmyslových center Horního Slezska.... Zanedlouho se objevili prchající slezští statkáři.... Stranické orgány (NSDAP) a jejich odnože se snažily zbavit se moci (popřít ji) a odpovědnosti. Zvyšovala se nevraživost mezi funkcionáři... V poledne 6. května opustily město poslední frontové jednotky ... dostavil se výbor složený ze 14-16 obyvatel města ze všech vrstev (pozn. Aut.: mezi nimi patrně bylo devět totálně nasazených Čechů, o kterých se píše v městské kronice) a žádal, aby byl Rýmařov prohlášen otevřeným městem”. Ve městě už v té doby byla řada bílých praporů. Starosta s delegací jednali s vojenským velitelem města Morawetzem, ten požadavek odmítl a žádal, aby do hodiny byly všechny prapory odstraněny s tím, že za splnění rozkazu ručí starosta svojí hlavou..., občané však odmítali a bílý prapor vlál dokonce i na radnici ... Pak byl ale Morawetz odvolán (údajně byl zastřelen v okolí Janovic svými vlastními vojáky, jeho fanatismus a naprosté nepochopení reálné situace byly i pro ně nepřijatelné) a němečtí velitelé opustili město. V Rýmařově byl dnem ukončení války 7. květen 1945, kdy od Bruntálu přišly jednotky sovětské armády a po ostřelování města je obsadily. Padlo šest sovětských vojáků, další dva v Janušově a ve Staré Vsi, dva němečtí vojáci, další dva ve Staré Vsi a po jednom v Dolní Moravici, Malé Štáhli a v Ondřejově, o život při bojích přišlo šest civilistů, jeden je nezvěstný a dalších devět civilistů bylo zastřeleno nebo jinak připraveno o život mimo vlastní vojenskou operaci. Jak uvádí starosta Klos, hned prvním granátem, který dopadl na město, byla zabita paní Schmidtová v hostinci na náměstí přímo v kuchyni. VAlfredově chatě spáchal sebevraždu s manželkou a dcerou MUDr. Julius Matzner z Ryžoviště, lékař zajateckého tábora v Lomnici.


Skončila druhá světová válka, která znamenala nesmírné utrpení a smrt pro milióny lidí a která velmi výrazně změnila osudy mnoha lidí i po svém skončení. Do města začali přicházet první čeští osídlenci, do listopadu r. 1946 bylo odsunuto veškeré obyvatelstvo německé národnosti s výjimkou těch, kterých bylo nezbytně zapotřebí - ve městě jich zůstalo 461. MUDr. František Kux byl určen jako táborový lékař v janovickém internačním táboře. (O odsunu a okolnostech v našem městě bylo v poslední době publikováno několik článků autorů J. Karla, R. Ichy, H. Schneidera a Leony Pleské ve Sborníku Střední Morava, Memoria Olomouc.)

Mnoho, mnoho se toho událo v té složité době ...... První český kronikář, pan František Vychodil, řídící učitel 1. Národní školy v Rýmařově, napsal: "Celkem na okrese převládali v prvých letech osídlenci z Uherskobrodska, Hradišťska a Vsetínska. Postupně docházelo k usazování repatriovaných Slováků z Rumunska. Slováci z válkou poškozených částí Slovenska přebírali v pohraničí téměř výlučně zemědělské usedlosti ..... Hanáků šlo na Rýmařovsko poměrně málo, neboť ti obsadili nejdříve rozsáhlou rovinu Uničovska a rovinatý cíp Zábřežska a Šumperska”. Lidé však přicházeli takřka ze všech míst v republice. Kronikář si také v zápisech popisujících první poválečné roky posteskl: " .. všichni tito navzájem neznámí osídlenci zcela rozdílného kmenového temperamentu, životních zkušeností, povah, zvyků a sklonů, tito všichni lidé měli se rázem sjednotit a mezi sebou často zvoliti nejlepší z nejlepších aby spravovali osudy obce. Že tato volba nepadla vždycky na nejschopnější, bylo omluvitelné. Že však často politické vedení kterékoliv strany nedovedlo zavčas odstraniti lidi nečestné, bylo již neomluvitelné a často trestuhodné..”

V městské kronice nacházíme první zmínku o zdravotnictví až v zápise za rok 1947. V tomto roce došlo ke sloučení obcí Janovice, Janušov a Edrovice s Rýmařovem a koncem roku měl Rýmařov včetně těchto obcí a Harrachova 4 936 obyvatel, z toho 4 462 Čechů. Tehdejší spolek Okresní péče o mládež (přešel do správy Okresního národního výboru k 1. 1. 1948) obdržel od národní správy budovu "Heilbad” - pozdější Dům zdraví na dnešní Pivovarské ulici - za účelem provozování poradny pro matky s dětmi (existovala od r. 1946), zubní poradny a Masarykovy ligy proti tuberkulose a později zdravotního odboru Okresního národního výboru (stavba byla původně projektována jako část rozsáhlého komplexu lázní - projekt zkrachoval v důsledku hospodářské krize v 30. letech). Zápisy v kronice se nevracejí ke dvěma poválečným létům a ani v archivních materiálech nejsou tato léta dostatečně zdokumentována. Z dochovaných přijímacích ošetřovacích protokolů vyplývá, že nemocnice normálně fungovala, byli přijímáni němečtí i čeští pacienti, nicméně žádné informace o lékařích a o chodu nemocnice jsme nenašli. Víme pouze, že ještě v roce 1946 MUDr. Julius Boese působil v nemocnici a že prvním českým lékařem v nemocnici byl MUDr. František Hendrych.

MUDr. Julius Boese byl zjevně jedním z "potřebných specialistů”, a tak jemu i jeho paní Hildegardě Okresní správní komise dne 15. prosince 1945 vydala osvědčení o zachování českého občanství podle § 2 ústavního dekretu presidenta republiky č. 33 z roku 1945 což znamenalo, že "jmenovaný jest vyňat ze všech opatření proti Němcům a Maďarům a je pod ochranou československých úřadů, nepodléhá odsunu, jeho majetek a byt nepodléhá zabavení a v pracovním poměru jest postaven na roveň československým občanům české nebo slovenské národnosti”. MUDr. Bedřich Müller byl odsunut.

Ze zápisu v městské kroniky za rok 1947 vyplývá, že MUDr. Boese již nepracoval v nemocnici, spolu s českým lékařem MUDr. Vítězslavem Šigutem byli jedinými praktickými lékaři v Rýmařově.


Na Okresním národním výboru v té době působil úřední a revizní lékař MUDr. Mádr, na Masarykově náměstí otevřela zubní ordinaci MUDr. Mádrová. A zde také nacházíme první zmínku o nemocnici - "ve veřejné nemocnici jsou čtyři lékaři pod vedením ředitele MUDr. Františka Hendrycha”. Ve městě otevřely praxi dvě porodní asistentky a dva zubní technici. Kronikář napsal: "Přesto počet lékařů nedostačuje, neboť na venkově je toliko jeden německý lékař ve Frýdlantě” (tento stav platil ještě v r . 1949). V tomto roce byl popisován zvýšený počet lues a kapavky a zarážející byla dětská úmrtnost - 12,4 % (nejvyšší z celé Moravy) oproti celostátní 7,35 %.

Rozhodnutím Místního národního výboru byla Veřejná městská nemocnice předána Okresnímu národnímu výboru a od 1. ledna 1947 se stala nemocnicí okresní.

Snad pro dokumentaci výchozího poválečného stavu je účelné citovat podrobněji ze zápisu v městské kronice za rok 1947:

"Nemocnice měla dvě oddělení - chirurgické s interním a infekční. Koncem roku zaměstnávala čtyři lékaře, tři správní síly, dvě civilní ošetřovatelky a jedenáct sester Třetího řádu sv. Františka, pět zřízenců, čtyři řádové pomocné síly a deset civilních pomocných sil. Nemocnice čítá 125 stálých a 29 záložních lůžek. V roce 1947 prošlo nemocnicí celkem 2609 pacientů, což činilo denní průměrné obsazení 85. Z tohoto počtu bylo 770 z Rýmařova. Z celkového počtu ošetřovaných zemřelo 44 osob. Záchranná stanice, kterou nemocnice převzalo od Čsl. červeného kříže dne 11. 7. 1946, ujela v r. 1947 17 134 km a vykonala 833 převozů. ... Celkový finanční obrat vykazuje příjem 2 821 tis. Kčs, vydání 2 793 tis. Kčs. Pro nemocnici uvolnil MNV budovu chudobince (dosud internát textilní školy)... Budova se má adaptovati na interní oddělení.” V souvislosti se zápisem o Masarykově lize proti tuberkulose je uváděno bez bližší specifikace jméno primáře nemocnice Dr. Vašáka.

Zápisy z let 1948 a 1949 konstatují, že počet lékařů se nezvýšil. Kronikář napsal: "Ve městě ordinuje jediný český praktický lékař Dr. Vítězslav Šigut. Praxi prováděl též bývalý německý primář nemocnice Dr. Boese. Oba lékaři, zvláště Dr. Šigut, jsou zcela přetíženi”. V r. 1948 proběhlo první očkování proti tuberkulose, rodiče malých dětí neměli k očkování důvěru. V roce 1949 začali jednou týdně ordinovat v okresní národní pojišťovně odborní lékaři z Bruntálu a Krnova - oční, ušní, gynekolog a dětský lékař. Počet lékařů v nemocnici se zvýšil na pět. Byla dokončena adaptace bývalého městského chudobince na interní oddělení, dostavěna budova domu pro lékaře vedle nemocnice, byla započata stavba hospodářské budovy a adaptace infekčního oddělení v tuberkulosním pavilonu. Nemocnice měla dvě oddělení: interní a chirurgické s porodním. Nemocnicí prošli za rok 2 594 pacienti.

V roce 1950 se uvádějí dva stejní praktičtí lékaři, v nemocnici čtyři odborní lékaři a čtyři sekundáři. V Břidličné (již přejmenované) ordinoval MUDr. Vladimír Krasula, dětská, gynekologická a interní ambulance v Rýmařově byly již zajišťovány lékaři rýmařovské nemocnice. Okres Rýmařov měl tehdy 17 000 obyvatel, jeden praktický lékař tudíž připadal na necelých 5 600 obyvatel, jedenasedmdesátiletý lékař MUDr. Boese však vykonával praxi téměř výlučně jen v Rýmařově. "Je tedy lékařská služba okresu rýmařovského stále nedostačující”, napsal kronikář. V té době opět Československý červený kříž zajišťoval první pomoc a prostřednictvím dvou sanitních vozů uskutečnil 2 360 převozů za rok.

Zákon č. 185/1949 Sb. znamenal pro nemocnice první krok historického zlomu - zestátnění, nemocnice v Rýmařově se stala od 1. ledna 1950 státní okresní nemocnicí. V tomto roce byly dokončeny adaptace a bylo nově zřízeno dětské oddělení s 38 lůžky a porodnicko-gynekologické s odborným lékařem. Tím se nemocnice stála nemocnicí II. typu se čtyřmi základními odděleními: interní, dětské, chirurgické a porodnicko-gynekologické. Koncem roku měla nemocnice 180 lůžek a samostatný pokoj pro deset novorozenců. V nemocnici byli čtyři odborní lékaři, čtyři sekundáři, čtyřiadvacet zdravotních pracovníků a jedenatřicet správních a pomocných zaměstnanců. V roce 1950 bylo do nemocnice přijato 3 255 nemocných, z toho 1 151 z Rýmařova. Dosavadní ředitel MUDr. Hendrych odešel do Nového Města na Moravě, funkci ředitele převzal chirurg MUDr. Přemysl Macků, "správcem zůstává obětavý zdravotní pracovník Lad. Valášek”.

Ředitelem Okresní hygienické stanice v Rýmařově se stal MUDr. Vítězslav Šigut a byl jím až do zrušení okresu Rýmařov v roce 1960.

V roce 1951o nemocnici kronikář napsal: "primariáty jsou velmi dobře obsazeny odborníky a počet pacientů vzrůstá zvláště na porodnickém oddělení (pozn. autora: od roku 1950 až do r. 1975 v nemocnici působil primář interního oddělení MUDr. Jan Cetkovský a od roku 1951 také primář gynekologicko-porodního oddělení MUDr. Vladimír Bastl). Ze 180 lůžek bylo během roku obsazeno v průměru 80 %. Nemocnice vybudovala novou hospodářskou budovu pro chov domácího zvířectva, ze starých stájí zřízeny garáže”.

V roce 1951 se souvislosti s poradnou pro matky a děti objevuje zmínka o prvním dětském primáři MUDr. J. Strádalovi. Mimo nemocnici pracovaly tři porodní asistentky.


Zákonem č. 103/1951 Sb. došlo ke sjednocení všeho zdravotnictví pod státní správu. Veškerá dosavadní zřízení ministerstva zdravotnictví, ministerstva sociální péče, nemocnice, lékaři, poradenství ambulatoria, zdravotnická péče Československého červeného kříže i samaritánství hasičů a lidoví zdravotníci, byly soustředěny do Ústavu národního zdraví. Lůžkovou část představovala nemocnice, ostatní zařízení byla umístěna do Domu zdraví. V roce 1952 ordinovali praktičtí lékaři již kromě Rýmařova (MUDr. Miroslav Smýkal) a Břidličné (MUDr. Vladimír Krasula) také ve Staré Vsi (MUDr. Ferdinand Überall) a v Horním Městě (MUDr. František Pavlas), od roku 1953 také v Ryžovišti (MUDr. Bedřich Adler) a lékaři měli ordinační hodiny i ve všech větších závodech okresu. Velká pozornost byla věnována zdravotnické osvětě, 94 % všech porodů probíhalo v nemocnici (ve vlastním Rýmařově se narodilo 149 dětí, v matričním obvodu Rýmařova, Ondřejova, Stránského, Edrovic, Jamartic a Albrechtic celkem 506 dětí).

V roce 1953 napsal kronikář, že "celkový zdravotní stav obyvatelstva je dobrý”. Kojenecká úmrtnost postupně klesala, v roce 1952 představovala dokonce pouze 2,04 % (nejnižší v kraji), v roce 1953 4,20 %. Byl zaveden stálý lékařský dozor dětí. Zásluhou primáře porodnicko-gynekologického oddělení MUDr. Bastla se podstatně zlepšila péče o ženy. Celkový počet lůžek v nemocnici stoupl na 190 a v nově adaptovaném dětském oddělení bylo 42 lůžek. V nemocnici pracovalo celkem dvanáct lékařů - mimo již uvedené se v materiálech z té doby objevují jména MUDr. Vojtěch Dadej, MUDr. Jaroslav Halík, MUDr. Miroslav Klanica, MUDr. Vladimír Komárek (všichni jen na krátkou dobu), MUDr. Jelena Kotzmanová, MUDr. Walter Kurz (oba 1952 - 1959) a MUDr. Aleš Rybka, který jako jediný z nich zde zůstal pracovat celý svůj život.

Po odchodu primáře Františka Hendrycha fungovalo nadále infekční oddělení v budově dnešního dětského pavilonu, v místě dnešního stravovacího pavilonu byla přízemní otevřená dřevěná budova tzv. lehárny. V roce 1955 bylo zřízeno oddělení léčení tuberkulózy a jeho vedoucím a později primářem se stal MUDr. František Hemelík, vrchní sestrou byla řádová sestra Adorita. Oddělení mělo třicet lůžek a bylo umístěno v budově dnešního interního oddělení. Díky úsilí primáře se dařilo oddělení velmi dobře vybavit a významně přispět k omezení onemocnění, které bylo v poválečných letech bylo rozšířené. Přestože se uvažovalo o výstavbě plicního sanatoria (např. v Dobřečově), oddělení bylo nakonec v roce 1960 zrušeno a léčení převzaly existující specializované léčebny.


V roce 1956 byl Rýmařov rozdělen na dva zdravotní obvody; v prvním, kterému byl přiřazeny obce Edrovice a Jamartice, ordinoval MUDr. Miroslav Smýkal, v druhém - s obcemi Ondřejov, Albrechtice Stránské - MUDr. Milena Skácelová (1954 - 1959). V okolních obcích byli obvodní lékaři v Horním Městě, Ryžovišti (MUDr. Adlera vystřídal MUDr. Kiril Bairov), Břidličné a Staré Vsi. Kronikář napsal, že na venkově se značně rozšířil černý kašel. V roce 1956 prošli všichni občané celého okresu povinným očkováním proti tuberkulose. Československý červený kříž se zaměřoval především na získávání dárců krve (v okrese bylo zaregistrováno celkem 232 dárců).

Kronika z druhé poloviny padesátých nepřináší prakticky žádné konkrétní informace o nemocnici, pouze obecné informace o zdravotnictví. Bez bližších podrobností jsou uváděna jména vedoucích pracovníků tehdejšího Okresního ústavu národního zdraví a Domu zdraví MUDr. Miloslava Richtera (1951 - 1957) a MUDr. Jaroslava Juráka (1959 - 1960). V roce 1957 nastoupil do ordinace v Horním Městě MUDr. Karel Božek.

V roce 1959 je uváděn pro druhý zdravotní obvod v Rýmařově MUDr. Zdeněk Němeček (do Rýmařova nastoupil v r. 1957). Průměrně přišlo do ordinace každého obvodního lékaře 30 - 35 pacientů denně. Spalničkami v tom roce onemocnělo 220 dětí. Do obvodu Břidličná (a později Malá Morávka) nastoupil MUDr. Ján Šimanský.


V březnu roku 1959 provedly orgány Veřejné bezpečnosti na základě rozhodnutí okresního prokurátora domovní prohlídku v ubikacích a přilehlých místnostech řádových sester (co asi našli?), dne 1. 4. 1960 dostaly sestry výpověď a počátkem července z Rýmařova po takřka padesátiletém působení v nemocnici musely odejít. V roce 1959 bylo podle zachované dokumentace v nemocnici jedenáct sester III. řádu sv. Františka (sestry Ilma, Lima - t.č. představená řádu, Baptista, Dagmara, Entruda, Suitberta, Fidelis, Sigberta, Reinelis, Konstancie a Bertrama) a čtyři sestry řádu sv. Kříže (Caja, Zigmunda, Desiderata a Diana). Čtyři sestry pracovaly v Rýmařově již od třicátých let (Konstancie, Siegberta, Reinelis a Lima) ostatní přišly v poválečném období. Nejstarší sestra Babtista měla 64 let. Povinné pracovně-politické hodnocení, které se v té době provádělo, uvádí, že "sestry jsou svědomité, pracovité a velmi oblíbené u nemocných”. Jejich odchod nepochybně znamenal pro nemocnici a pro pacienty velkou ztrátu. Není bez zajímavosti, že s jejich výměnou za civilní sestry počítal i nacistický režim, jak vyplývá z revizní zprávy z r. 1942.


V roce 1960 došlo ve vývoji města a okolí k velmi významné změně - byly zrušeny dosavadní okresy a místo dřívějších historických okresů Krnov, Bruntál a Rýmařov vznikl nový okres Bruntál se 104 000 obyvatel (v r. 1938 žilo v tomto území 154 000 obyvatel).

Nemocnice se začala v zimě r. 1960 znovu přestavovat, upravovala se kuchyně, gynekologické a chirurgické oddělení, pacienti s těžším onemocněním byli převáženi do Šumperka a Bruntálu. Zubní oddělení nadále trpělo nedostatkem odborných lékařů i techniků.

V roce 1961 byla otevřena opravená a nově vybavená poliklinika na Pivovarské ulici. Nemocnice se celý rok přestavovala a v provozu zůstalo jen dětské a interní oddělení.

Počátkem padesátých let byly rentgenové přístroje prakticky v každé budově nemocnice a také na poliklinice. Jednalo se vesměs o přístroje bez možnosti záznamu, pouze na chirurgickém oddělení byla vyšetřovna vybavena přístroji pro skiagrafii (snímkování) a vyšetřování většinou prováděli lékaři příslušného oddělení. Později se radiodiagnostika postupně soustřeďovala na jedno pracoviště (dnešní radiodiagnostické oddělení) s detašovaným pracovištěm na plicním středisku polikliniky, kde bylo také prováděno hromadné preventivní vyšetřování - snímkování ze štítu.

Dne 1. října 1962 byly uvedeny do provozu adaptované prostory chirurgického a gynekologického oddělení. Vnitřní část hlavní budovy byla takřka celá přestavěna - byly zmenšeny velké pokoje, dokonaleji se vybavily operační sály. Kronikář tehdy napsal, že "vnitřní úpravou dnes naše nemocnice patří k nejlépe vybaveným ústavům v kraji” a konstatoval, že nejslabším článkem rýmařovského zdravotnictví byla péče o chrup u dospělých - vázly zejména zubotechnické práce. Stále docházelo ke značné fluktuaci lékařů i zdravotních sester a za jednu z hlavních příčin byl označován nedostatek bytů. Proto rada Městského národního výboru rozhodla, aby dům, č. 16 na Bartákově ulici sloužil přidělen jako svobodárny pro zdravotní sestry. Některé sestry prozatím bydlely v horním poschodí polikliniky. Kronikář zaznamenal: ”Ředitelské místo v nemocnici zastává velmi agilní a obětavý MUDr. Vladimír Bastl” (po odchodu MUDr. Přemysla Macků v r. 1961 do r. 1964.) Do sítě zdravotnických zařízení patřily i dětské jesle, které v té době měly kapacitu 105 míst, přesto nestačily pokrýt potřebu. Město v té době mělo 5 830 obyvatel.


MUDr. Julius Boese sloužil jako praktický a později závodní lékař až do svých 77 let a počátkem roku 1966 ve věku 87 let zemřel. Pochován byl do rodinného hrobu v Malé Morávce. V té době již nežila jeho dcera Marie Ernst (Ernstová), doktorka medicíny a zanedlouho po pohřbu zemřel i jeho syn, doktor práv Julius Boese. Noblesní paní Hildegarda Boeseová, která mimo jiné významně finančně podporovala opravu kaple V Lipkách organizovanou zejména ThDr. Františkem Vaňákem, zemřela o deset let později. Jediným přímým potomkem MUDr. Boeseho byla vnučka Helga Ernst (Ernstová), žijící tehdy v NSR; o jejím osudu se nám dosud nepodařilo nic zjistit.

MUDr. Julius Boese byl synem Julia Boese z Karlova, okresního hejtmana, který se z titulu své funkce zasloužil o vybudování železnice z Valšova do Rýmařova a patrně též (i když jsme o tom nenalezli žádný přímý důkaz) o výstavbu nemocnice v Rýmařově - vlastní stavby se však nedožil, zemřel v roce 1907. Matkou MUDr. Boese byla Marie Boeseová z významné podnikatelské rodiny Olbrichů. S budoucí manželkou Hildegardou, rozenou Zieglerovou, se MUDr. Julius Boese seznámil ve Vídni, která byla oběma rodinám blízká.

MUDr. Boese sloužil do vysokého věku, v 50. letech již jako praktický lékař (v letech 1952 - 1956 byl uváděn jako závodní lékař Brokátu) a jeho působení v Rýmařově od r. 1912 by si jistě zasloužilo svého "historika” a patřičného ocenění. Je však bohužel smutnou skutečností, že ani jeho úmrtí nebylo zaznamenáno v kronice města, pro jehož obyvatele tolik vykonal.... Dnes je již velmi obtížné shromáždit věrohodné doklady o jeho osobě a jeho působení. Z rodinného hrobu již také zmizela tabulka s údaji o MUDr. Juliu Boeseovi, doyenovi rýmařovské medicíny, který byl po dobu takřka čtyřiceti let primářem monoprimariátu nemocnice v Rýmařově.




V roce 1967 bylo ve spádové oblasti rýmařovské nemocnice šest zdravotních obvodů: dva v Rýmařově (I. obvod - včetně Ondřejova a Stránského - MUDr. Zdeněk Němeček, II. obvod - včetně Harrachova, Edrovic, Malé Štáhle a Jamartic - MUDr. Miroslav Smýkal), po jednom v Malé Morávce, ve Staré Vsi, v Horním Městě a v Břidličné. Na jeden zdravotní obvod připadalo asi 2 800 lidí. Na polikliniku docházelo jedenáct odborných lékařů, v některých závodech byly závodní ordinace. Nemocnice měla 163 lůžek s průměrnou roční obložností 82 %. Pracovalo zde jedenáct lékařů a 40 sester, do zaměstnání v Rýmařovské nemocnici nastoupil MUDr. Alois Rosípal. Ředitelem nemocnice byl již od roku 1964 MUDr. Aleš Rybka, primář dětského oddělení. Zdravotní službě sloužilo osm sanitních vozů a jedna dodávka.


Rok 1968 se zapsal do historie "pražským jarem”, beznadějným pokusem o "socialismus s lidskou tváří” a následnou okupací republiky vojsky Varšavské smlouvy

Ve zdravotnictví k žádným zásadním změnám nedošlo, fluktuace lékařů trvala a kronikář napsal: "....a zdá se, že její příčina tkví ve finační otázce. Proč by lékař za daleko obtížnějších pracovních i životních podmínek pracoval v pohraničí, když se volným konkurzem může dostat do vnitrozemí, kde má dokonce i plat vyšší. Pokud jde o přidělování bytů, vychází národní výbor požadavkům lékařů velmi vstříc”. Nemocnice měla čtyři primariáty: chirurgie se dvěma lékaři, gynekologie se dvěma lékaři, interna s lékaři na 1,5 pracovního úvazku a dětské oddělení s jedním lékařem. Byla provedena přístavba interny a centrální laboratoře. V celém zdravotním obvodu bylo 31 lékařů a 172 zdravotních sester a ostatního personálu.

V roce 1969 byly součástí města kromě Harrachova Edrovice, Janovice, Janušov, Malá Štáhle, Jamartice, Stránské a Ondřejov.

Při sčítání lidu v roce 1970 měl tento celek 7 659 obyvatel (vlastní město 5 680), z toho bylo 6 440 občanů, kteří se hlásili k české národnosti, 1001 Slováků, 150 Němců, 19 Poláků, 17 Maďarů, 13 Ukrajinců a 19 ostatních. Kronikář zaznamenává jednu důležitější událost - zvýšení platu lékařů a zdravotnického personálu - lékaři dostali pohraniční příplatek ve výši 1000 Kčs, což mělo přispět ke stabilizaci zdravotních pracovníků. V následujících létech nedocházelo ve zdravotnictví k žádným výrazným změnám, na poliklinice pracovali tři obvodní lékaři - MUDr. Miroslav Smýkal, MUDr. Věra Holešová (v Rýmařově od r. 1959) a MUDr. Jiří Chalupa (od r. 1966). Byla provedena generální oprava polikliniky. V roce 1973 nastoupil do nemocnice vůbec první anesteziolog v historii nemocnice MUDr. Stanislav Horák.

V roce 1974 stáli v čele oddělení nemocnice MUDr. Roman Volnohradský, CSc., primář chirurgického oddělení, MUDr. Jan Cetkovský, primář interního oddělení, MUDr. Miloš Pavelka, primář porodnicko-gynekologického oddělení (od r. 1964), MUDr. Aleš Rybka, primář dětského oddělení a MUDr. Radoslav Šír, primář rentgenologického oddělení (od r. 1969). Primářem zubního oddělení Ústavu národního zdraví byl MUDr. Vladimír Obhlídal (v Rýmařově od r. 1955). V letech 1973 - 1974 byla za provozu prováděna generální oprava hlavní budovy. Dětské jesle měly kapacitu 180 míst. V roce 1974 se narodilo 212 dětí rodičům z Rýmařova, což byl největší počet po skončení války.

Při opravách nemocnice prováděných v r. 1971 - 1974 bylo vynaloženo na generální opravu dětského oddělení 750 tis. Kčs, na generální opravu hlavní budovy 1 050 tis. Kčs, na přístavbu interního oddělení 700 tis. Kčs, na nový vodovod s napojením na městský vodojem 350 tis. Kčs.

V roce 1975 bylo na všech odděleních nemocnice ošetřeno celkem 4 288 pacientů, náklady na stravu jednoho pacienta v lůžkové části činily 15,68 Kčs na den a náklady na léky představovaly 9,06 Kčs na den. Nemocnice měla osm sanitních vozů (najely 212 tis. km za rok), jedno osobní a jedno nákladní auto.

30. října 1975 odešel do důchodu dlouholetý primář interního oddělení MUDr. Jan Cetkovský a primářem interního oddělení se stal MUDr. Miroslav Růžička. V roce 1976 nastoupila na gynekologicko-porodní oddělení nemocnice MUDr. Věra Růžičková.

Z druhé poloviny 70. let nenacházíme v městské kronice o nemocnici prakticky žádné informace.


V roce 1980 došlo ke spojení obce Stará Ves (cca 600 občanů) s městem Rýmařovem, takže celkový počet obyvatel činil 9 845. Z tohoto roku pochází první zmínka o lékařské pohotovostní službě. Na interním oddělení byla nákladem cca 810 tis. Kčs za vydatné podpory podniku RD Jeseník, závod Rýmařov, zřízena moderně vybavená jednotka intenzivní péče se čtyřmi lůžky (v následujících letech procházelo jednotkou takřka 800 pacientů ročně). Pod vedením primáře oddělení MUDr. Miroslava Růžičky byla velká pozornost věnována plnění koronárního programu - primární prevenci a léčebné rehabilitaci srdečních onemocnění. Vzniklo samostatné anesteziologicko-resuscitační oddělení a jeho prvním primářem se stal MUDr. Stanislav Horák. Na interní oddělení nemocnice nastoupila MUDr. Dagmar Linhartová.

V nemocnici bylo v roce 1980 léčeno celkem 4 070 pacientů, průměrný náklad na ošetření jednoho pacienta činil 506,09 Kčs.

V roce 1982 rýmařovská porodnice - jako první v okrese - zavedla rozšířený systém péče o matku a dítě (Rooming-in), kdy maminka má své dítě po porodu ihned při sobě. Do nemocnice přišel pracovat chirurg MUDr. Oldřich Pitor.

V roce 1983 byla zahájena před nemocnicí stavba ubytovny pro sestry.

Ve všech těchto létech byl uváděny počty pracovníků a řada dalších ukazatelů společně pro nemocnici a pro polikliniku, poněvadž se jednalo o jedno zařízení. V nemocnici k žádným výrazným změnám nedocházelo, na interním oddělení byly upraveny půdní prostory na pracovny lékařů, šatny apod. Generální opravu prodělala čistička odpadních vod. Opět se připravovala generální oprava hlavní budovy.


Od 1. prosince r. 1985 se ředitelkou nemocnice s poliklinikou stala MUDr. Věra Tomešová (v Rýmařově od r. 1963), MUDr. Aleš Rybka, který stál v čele nemocnice dvacet let, byl nadále primářem dětského oddělení (až do roku 1989).

Bez rizika nadsázky je možno říci, že v té době měla nemocnice v Rýmařově velmi dobrou pověst a získala významné postavení v regionu. V čele oddělení byli vynikající odborníci a zkušení praktici a v jednotlivých odděleních pracovali erudovaní a obětaví lékaři i zdravotní sestry.

V říjnu 1986 byly zahájeny opravy a stavební úpravy hlavní budovy nemocnice (plánované do r. 1990), součástí měla být i přístavba kotelny. Oddělení chirurgické a gynekologické byla přemístěna do provizorních prostor nově vybudované montované stavby (ubytovna pro sestry) naproti nemocnice, chirurgie zde měla 26 lůžek a gynekologické oddělení 16 lůžek. V tomto roce náhle zemřel prim. MUDr. Miloš Pavelka a vedením gynekologicko-porodního oddělení byla pověřena MUDr. Věra Růžičková. Operace byly prováděny a porody byly vedeny v nemocnici v Bruntále, kam lékaři z rýmařovské nemocnice dojížděli.


V roce 1987 kronikář napsal: "Okresní zdravotnické orgány měly takovou představu, že po skončené opravě hlavní budovy nemocnice zde budou umísťováni dlouhodobě nemocní lidé, u nichž je velmi malá pravděpodobnost uzdravení. Jenže proti tomu se občané a městské orgány radikálně postavili, došlo k jednání na úrovni okresu, jehož výsledkem byl závazný příslib, že k tomuto stavu nedojde a po dokončení všech oprav bude nemocnice obnovena s původními odděleními....Doufejme, že slib bude dodržen, takže obyvatelé se opět dočkají.” Provoz interního a dětského oddělení nebyl zahájenými opravami nijak dotčen.


V roce "sametové revoluce” 1989 nebyly kronikářem zaznamenány žádné zásadní změny ve vztahu k nemocnici. Město tehdy dosáhlo počtu 10 250 obyvatel, nejvyšší hodnoty v celé historii, již v roce 1990 se však osamostatnily obce Malé Štáhle a Stará Ves a počet obyvatel poklesl na 7 830. Hlavní budova nemocnice byla stále mimo provoz, primářem interního oddělení byl MUDr. Miroslav Růžička, primářem chirurgického oddělení MUDr. Roman Volnohradský, CSc., primářem gynekologicko-porodního oddělení se stal MUDr. Marián Olejník, primářem dětského oddělení byl MUDr. Alexandr Tomeš-Podkujko (v Rýmařově 1959 - 1975 a od r. 1988), primářem radiodiagnostického oddělení MUDr. Radoslav Šír, primářem anesteziologicko-resuscitačního oddělení MUDr. Stanislav Horák. Zubní oddělení nemocnice s poliklinikou vedla (po odchodu MUDr. Vladimíra Obhlídala do důchodu) MUDr. Jarmila Valíčková, od 1. října 1990 se po odchodu MUDr. Věry Tomešové do důchodu stal ředitelem NsP (nemocnice s poliklinikou) MUDr. Vladimír Krasula.

6. září 1991 byla po generální opravě a úpravě znovu zprovozněna hlavní budova nemocnice s odděleními chirurgickým, porodnicko-gynekologickým a anesteziologicko-resuscitačním včetně příslušných operačních sálů a ambulancí. Celkový počet lůžek se sice snížil o třináct, došlo však k zásadnímu zlepšení podmínek pro činnost všech oddělení. Průběh oprav a úprav zdaleka nebyl jednoduchý, bylo nutno upravovat a dopracovávat původní projekt, řešit omezení vyplývající z rozhodnutí nadřízených orgánů a zejména z problémů souvisejících s financováním. Celkové náklady hrazení Okresním ústavem národního zdraví dosáhly částky 18,8 mil. Kčs, tedy více než dvojnásobek původního předpokladu. Z rozpočtu města byla přistavěna kotelna a byly vybudovány dva energobloky, bez nichž by obnovení provozu nebylo možné. V tomto roce se již začalo mluvit o privatizaci lékařské péče. Pacienti si mohli volit obvodního lékaře, již nebyli vázáni místem bydliště. Došlo ke zrušení několika dětských jeslí a ani zbývající - na Hornoměstské ulici a v Janovicích - nebyly plně využity.

Do uvolněných prostor montovaného domu se v roce 1991 přemístila laboratoř, která až do té doby byla umístěna v přízemí budovy interního oddělení, pod jehož vedení také patřila s tím, že metodický dohled byl prováděn externími pracovníky (MUDr. Vladimír Palička a další, po roce 1991 RNDr. Pavel Kvapil, CSc. a později MUDr. David Stejskal, který je v současné době odborným garantem pro medicínskou část činnosti).

V roce 1992 nastoupil do funkce primáře chirurgického oddělení po MUDr. Romanu Volnohradském, CSc., který vedl oddělení 28 let, MUDr. Alexandr Nazarčuk, CSc.

V roce 1993 v rámci transformace zdravotnictví vzniklo Sdružené zdravotnické zařízení Rýmařov s právní subjektivitou, jeho ředitelem se stal MUDr. Marián Olejník. V roce 1994 byl majetek SZZ převeden na Fond národního majetku a v roce 1996 pak vlastní majetek nemocnice získalo bezúplatně město Rýmařov. Od 1. února 1995 spravuje nemocnici a zajišťuje v ní lékařskou péči společnost s ručením omezeným Nemocnice s.r.o. Rýmařov. Ve stejném roce bylo v nemocnici v rámci interního oddělení zřízeno oddělení ošetřovatelské péče s dvaceti lůžky pro dlouhodobě nemocné. V roce 1995 měla nemocnice 150 lůžek a pracovalo v ní celkem 191 zaměstnanců, z toho 26 lékařů a 114 středního zdravotnického personálu. Celkové náklady na provoz nemocnice představovaly 47 mil. Kčs ročně. Průměrná délka pobytu pacienta v nemocnici představovala 8,3 dne a výdaje na jednoho pacienta a den 670 Kčs.

Roky 1997 a 1998 byly pro nemocnici v Rýmařově obdobím dramatickým. Obdobně jako v roce 1987 byla i v roce 1997 ohrožena samotná podstata existence nemocnice v Rýmařově. Bez projednání s vedením nemocnice a zastupitelstvem města byla na úrovni okresu zpracována představa o budoucnosti zdravotnictví v okrese Bruntál, která s nemocnicí v Rýmařově vůbec nepočítala. Na základě návazného postupu ministerstva zdravotnictví a příslušného rozhodnutí vlády pak nemocnice v Rýmařově neměla být zařazena do výběrového řízení, které mělo optimalizovat síť zdravotnických zařízení v zemi. Díky velkému úsilí vedení společnosti, nemocnice i města, věcné argumentaci dokladující životaschopnost a potřebnost rýmařovské nemocnice v regionu, interpelacím poslanců v parlamentu, četným jednáním včetně korespondence jednatele společnosti MUDr. Stanislava Horáka s předsedou vlády bylo dosaženo toho, že nemocnice byla do výběrového řízení zařazena. Výběrová komise ministerstva zdravotnictví navštívila před a v průběhu výběrového řízení všechna zdravotnická zařízení v okrese a na základě přímého poznání situace se vyslovila jednoznačně ve prospěch nemocnice v Rýmařově a doporučila uzavření smlouvy na akutní lůžkovou péči mezi zdravotními pojišťovnami a nemocnicí Rýmařov v oboru interny, chirurgie, následné péče, pediatrie a gynekologie a porodnictví. Ministryně zdravotnictví Zuzana Roithová potvrdila názory komise a odmítla námitky o předpojatosti a neobjektivnosti rozhodování komise. Vedení nemocnice se mohlo začít opět plně věnovat svému hlavnímu úkolu - zajišťování kvalitní péče o zdraví pacientů.


Došlo k některým změnám ve vedení oddělení: primářem chirurgického oddělení se stal MUDr. Vladimír Romanov, primářem dětského oddělení se stal MUDr. Pavol Puci (odešel v roce 2001, v současné době vede oddělení MUDr. Alexandr Tomeš-Podkujko), primářem anesteziologicko-resuscitačního oddělení MUDr. Pavol Zvara (odešel v r. 1997, v r. 1997 - 1998 vedl oddělení MUDr. Marián Uherko a krátce také MUDr. Jaroslav Ostřižek), od r. 1999 je primářkou oddělení MUDr. Soňa Albrechtová-Kozáková, primářkou radiodiagnostického oddělení po odchodu MUDr. Radoslava Šíra do důchodu se stala MUDr. Dagmar Guzyová, MUDr. Stanislav Horák se stal primářem nově zřízeného oddělení chronické bolesti a rehabilitace, (rehabilitace byla do té doby součástí chirurgického oddělení). Primářem interního oddělení byl nadále MUDr. Miroslav Růžička (v roce 2001 převzal vedení oddělení MUDr. Petr Opletal a MUDr. Růžička se stal vedoucím lékařem oddělení ošetřovatelské péče). Oddělení klinické biochemie a hematologie vedl od r. 1993 RNDr. Pavel Kvapil, CSc. a v roce 1998 se stal primářem Dr. Mgr. Jaromír Soušek. Ředitelem nemocnice byl v roce 1995 Ing. Zdeněk Rychlý, v letech 1996 - 1999 Ing. Josef Žižka a od roku 1999 je ředitelem nemocnice prokurista společnosti Nemocnice s.r.o. MUDr. Marián Olejník.


Společností Dům zdraví s.r.o byla privatizována poliklinika. a praktičtí, dětští a zubní lékaři začali pracovat jako soukromí lékaři na základě smluv uzavřených se zdravotními pojišťovnami. V Rýmařově a v okolí jsme se tak nadále setkávali nebo dosud setkáváme se jmény následujících lékařů: praktičtí lékaři MUDr. Jiří Chalupa (v Rýmařově od r. 1966), MUDr. Jana Jurásková (od r. 1984), MUDr. Zdeněk Němeček (od r. 1957), MUDr. MUDr. Ludmila Rosípalová (od r. 1966), MUDr. Bohumil Servus (od r. 1977), MUDr. Jana Strnadelová (od r. 1983), MUDr. Ján Šimanský (od r. 1959), MUDr. Věra Špicerová (od r. 1983), Jana Jurásková (od r. 1984), MUDr. Kristina Volková (od r. 1981), ženská lékařka MUDr. Marianna Hájková (od r. 1967), dětské lékařky MUDr. Milada Křížková (od r. 1974), MUDr. Jiřina Kubitová (od r. 1964), MUDr. Helena Kurašová (od r. 1970), MUDr. Vlasta Rychlá (od r. 1972), zubní lékaři MUDr. Siegrun Fritscherová (od r. 1967), MUDr. Irena Homolová (od r. 1989), MUDr. Milan Hubáček (od r. 1966), MUDr. Jana Chudriková (od r. 1973), MUDr. Marie Poulíková (od r. 1981), MUDr. Valeria Puciová, MUDr. Jarmila Valíčková (od r. 1971), Josef Vylíčil (od r. 1989), MUDr. Marie Vylíčilová (od r. 1989), kožní lékařka MUDr. Iva Bernatíková (od r. 1992) , rehabilitace - MUDr. Petr Dolák (od r. 1974), dále pak MUDr. Vladimír Krasula (od r. 1976), MUDr. Jiří Mičenec (od r. 1992),

Jediným praktickým lékařem zařazeným do struktury nemocnice zůstal MUDr. Karel Božek (od r. 1957) ve zdravotním středisku v Horním Městě.

Soukromým se stalo i rehabilitační středisko na Hornoměstské ulici. Dětské jesle v té době již ve městě neexistovaly, Dětský domov v Janovicích získal právní subjektivitu a jako příspěvková organizace je řízen okresním úřadem.

Lékárna, kterou v období po druhé světové válce vedl Ph.Mr. Karel Kotek a po roce 1960 více než dvacet let Ph.Mr. RNDr. Ondřej Berka, byla přemístěna do rekonstruované budovy na Radniční ulici a privatizována RNDr. Dimitriosem Karajannisem, vedoucím lékárny od roku 1983. Ten také zřídil druhou lékárnu, a to v budově bývalé polikliniky na Pivovarské ulici.

Záchranná služba přešla i s vybavením a vozovým parkem do kompetence Integrovaného záchranného systému a její pracoviště v Rýmařově je řízeno okresním ředitelstvím záchranné služby. Vedoucím lékařem rýmařovské stanice je MUDr. Radovan Staněk.


Z lékařů, kteří dosud pracují v nemocnici, nastoupili do zaměstnání v devadesátých letech a na počátku prvního desetiletí tohoto století MUDr. Tomáš Kuraš, MUDr. Lada Peterková, MUDr. Aranka Konečná, MUDr. Jana Antošová, MUDr. Josef Čikl, MUDr. Ondřej Kroupa, MUDr. Jan Strejček, MUDr. Jarmila Petreková, MUDr. Jana Hrušková, MUDr. Romana Hance, MUDr. Michaela Soušková, MUDr. Tatiana Gvozdiaková, MUDr. Jana Vyčítalová, MUDr. Rastislav Dudrík, MUDr. Jaroslav Novotný.

Kromě lékařů, pro které byl Rýmařov sídlem zaměstnavatele, zde samozřejmě působila i velká řada lékařů specialistů z jiných míst, kteří zajišťovali odbornou ambulantní péči a léčbu.


Většina období, která jsme v letmém nástinu sledovali, nebyla jednoduchá - jako ostatně i celý vývoj společnosti. Poválečné pohraničí se na rozdíl od vnitrozemí vyznačovalo výraznou fluktuací a ta nečinila výjimku ani v případě zdravotnictví, spíše naopak (jak si např. posteskl kronikář v roce 1968). Od roku 1950 do privatizace v roce 1995 přišlo do Rýmařova celkem asi 210 lékařů, věrných Rýmařovu - natrvalo nebo u mladších ročníků těch, kteří dosud v Rýmařově působí - však zůstalo pouze asi padesát, tedy každý čtvrtý. Ze čtyřiceti jednoho lékaře, kteří nastoupili do nemocnice po privatizaci, odešlo za svými sny a představami polovina. Fluktuace se samozřejmě týkala také kvalifikovaných sester a ostatních zdravotnických pracovníků a lze odhadnout, že celkem bylo ve zdravotnictví v Rýmařově a v blízkých obcích od konce druhé světové války do dnešních dnů zaměstnáno kolem 1800 zaměstnanců.

Všechna nelehká ale i úspěšná období intenzivně prožívali zejména také správci, hospodáři a provozní vedoucí nemocnice, na jejichž bedrech ležela tíha organizačního a finančního zajištění provozu, ale i nikdy nekončících oprav, úprav a přestaveb, často "za pochodu” a za velmi složitých podmínek a okolností. Byli to v poválečném období Ladislav Valášek, Arnošt Šnajdr, Miroslav Hliněnský, Miloš Oliva, František Exler, v letech 1970 - 1978 byl správcem Karel Sklenář, 1979 - 1987 Lubomír Táborský, 1988 - 1991 Ing. Milan Stopka, 1991 - 1995 Ing. Milan Kropáč a od roku 1995 až dosud Stanislav Prázdný, provozně technický náměstek a od r. 2000 Ing. Irena Orságová, ekonomický náměstek ředitele.

Spolu s nimi prožíval celý složitý vývoj i technický, administrativní a správní aparát a také hlavní sestry nemocnice - Marie Niesslová, Aloisie Vymlátilová, Miroslava Laštůvková (1959 - 1979), Jitka Jurčová (1979 - 1991), Jitka Kamenská (1991 - 1993) a od roku 1996 dosud Olga Kloudová.


Z poválečného období a z dalšího často velmi dlouhého působení jsou v povědomí jména ostatních zaměstnanců Miroslava Kazdy (od r. 1954), Ivana Vološína (od r. 1953), Jiřího Lašáka, řidičů sanitek, Aloise Sochora (od r. 1945) a Libuše Sochorové (od r. 1950), Karla Jančáře (od r. 1950), Karla Soldána (od r. 1952), Václava Samka (od r. 1954), Františka Janošíka (od r. 1951), Christiany Wernerové (od r. 1952), Ivana Hleby (od r. 1954), porodních asistentek Františky Kouřilové (od r. 1950), Anděly Krejčí (od r. 1952), Marie Hübnerové a Danuše Machalové (od r. 1952), Jiřiny Křičkové (od r. 1953), pracovnic jeslí a mnoha a dalších.


O trpělivosti, obětavosti a fyzicky i psychicky náročné práci sester a ostatního zdravotnického personálu, bez nichž by nemocnice nemohla vůbec fungovat a které stejně tak jako v minulosti tak i dnes svým přístupem k pacientům a každodenní péčí významným způsobem spoluvytvářejí obraz nemocnice v očích veřejnosti, by mohly být napsány romány.... A totéž platí i o nelehké práci sester ve zdravotních obvodech a v "terénu” a v ostatních zdravotnických zařízeních.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

UMÍSTĚNÍ

DALŠÍ INFORMACE: http://www.nemrym.cz

AKTUALIZACE: Ladislav Hollý (archívní záznam) org. 56, 11.07.2004 v 12:37 hodin