mapa
poende

Za kravařským skotem [ Historie (archivní dokument) ]

Za kravařským skotem
Kráva kravařského plemene
Když v roce 1854 vyšla v Novém Jičíně jedna z prvních publikací, věnovaná dějinám regionu Kuhländchen, známému pod českým názvem Kravařsko, přeložil autor přiložené ocelorytiny německý název jako "Kravská krajina". Možná ani nevěděl, jak je přesný. Později přijatý název Kravařsko totiž nemá nic společného ani s obcí Kravaře ve Slezsku, ani se starobylým rodem pánů z Kravař, ale souvisí se staletou tradicí chovu skotu.
V souvislosti s osidlováním a kultivací Moravské brány se chov skotu a ovcí stal brzy významným odvětvím zemědělství. Ovce byly chovány především v podhorských oblastech na okraji Beskyd a Oderských vrchů, skot byl chován více v oderské nížině.
O výchozích plemenech chovaných do první poloviny 18. století a jejich původu máme jen málo informací. Víme, že tento skot byl malého tělesného rámce, velmi pozdní, tj. k prvnímu otelení docházelo až od tří let a později. Mléčná užitkovost byla nízká. Zbarvení pravděpodobně plášťově červené, v některých oblastech spíše okrově žluté. Úroveň chovů byla limitována nuznou krmivovou základnou i nezkušeností chovatelů. První import skotu výkonnějších plemen z ciziny je zaznamenán v roce 1636. Na kunínské panství byly dovezeny dvě krávy a tři telata "Tyrolského" plemene. (Nákup není blíže charakterizován, nevím, ze které oblasti, ani z jakého konkrétního plemene pocházel). Tento jednorázový a z genetického hlediska malý přísun cizí krve ovlivnil nejspíše jen nepatrně stávající populaci skotu na panství. Znamená však začátek významných změn v chovatelské i pěstitelské práci. Tyto změny, vedoucí od primitivního trojpolního hospodářství k modernímu zemědělství, vycházejí v našem regionu ze tří středisek. Z nich určitě nejvýznamnější je již zmíněný velkostatek na panství Kunín. V roce 1723 zdědila Kunín hraběnka Eleonora, provdaná ze hraběte Harracha. S příchodem Harrachů do Kunína nastal mimořádný rozvoj všech odvětví zemědělství. Na polích bylo zaváděno pěstování nových plodin, mj. vojtěšky, jetele, později brambor jako náhradního krmiva pro prasata. Tím došlo k úspoře obilovin. Rovněž byly prováděny pokusy s hnojením polí kompostem a močůvkou. V oderské nivě byly upravovány podmáčené pozemky na louky, jejichž unikátní promyšlený meliorační systém umožnil získat z těchto dříve bezcenných a hospodářsky nevyužitelných ploch až trojí sklizeň sena. Tyto pokrokové metody zaváděli zvláště Ferdinand Bonaventura a František Xaver Harrachové. Změnami polního a lučního hospodaření zásadně zlepšili podmínky pro chov skotu a mohli tak začít výrazně měnit jeho užitkové vlastnosti šlechtěním.
Rokem 1761 začal tentokrát systematický a cílevědomý import především plemenných býků z rakouských a švýcarských chovných oblastí. Jako první byli dovezeni dva plemenní býci a několik krav bernského plemene z kantonu Aargau ve Švýcarsku. Následně jsou doloženy nákupy býků bernských, siemenských, zillerthalských, duxských, salzburských. Ve stádech na panství se pak uplatňovaly takové plemenářské metody, jaké známe i dnes. Přilití krve, zušlechťovací či převodné křížení. Zásadně se vylepšovala i chovatelská péče, obsluhující personál byl odborně proškolován. Významnou pokračovatelkou procesu šlechtění skotu byla i dcera Františka Xavera Harracha - Marie Walburga, hraběnka z Truchsess-Zeilu. Na přelomu 18. a 19. století, v době její "vlády" nad panstvím, byl import býků z ciziny již omezován a k plemenitbě byli přednostně vybíráni plemeníci z vlastní chovatelské základny. Začal tak proces genové stabilizace stáda, v němž pak pokračovali potomci hraběnčina adoptivního syna a žáka Emila Schindlera, Fürstenberkové i Bauerové - Chlumečtí. Mnozí z nich patřili k chovatelské elitě, která výrazně ovlivňovala rozvoj zemědělství nejen na Moravě.
Druhým centrem, považovaným rovněž důvodně za kolébku kravařského skotu, byl Fulnek. Majitelé zdejšího panství začali s dovozy býků bernských a tyrolských v letech 1780 - 1790. Od roku 1821 jsou doloženy nákupy plemeníků z Tyrolska - oblasti Mürzthall - také pro chovy velkostatku vídeňské Tereziánské akademie se sídlem v Novém Jičíně. Ten je třetím rodištěm kravařského skotu. Pro šlechtitelské účely zde byli později využíváni téměř výhradně býci bernského plemene, jak dokládá zachovalá plemenná kniha skotu, vedená kdysi v této instituci. Vzhled a vlastnosti kravařského skotu výrazně ovlivnilo také plemeno pincgavské. To bylo později využíváno přednostně českými chovateli a určilo tak barevnou charakteristiku českého rázu plemene.
Tak jako v Kuníně, omezily se kolem let 1790 - 1800 dovozy z ciziny a výběrem vlastních plemeníků, selekcí na užitkové a exteriérové vlastnosti ve stádech, docházelo ke stabilizaci plemenného typu. Tento proces vyvrcholil rokem 1878. Úředním zásahem byly Čechy a Morava rozděleny na chovatelské oblasti, pro které byli přidělováni a povolováni jen čistokrevní býci za "účelem konsolidace plemen".
Široké chovatelské veřejnosti bylo poprvé představeno již dostatečně morfologicky a užitkově stabilizované "kravařské" plemeno na zemědělskolesnické výstavě ve Vídni v roce 1866. Roku 1873, opět ve Vídni na světové výstavě, bylo již prezentováno jako plemeno s vynikajícími ukazateli užitkovosti. V roce 1885 na uherské zemské výstavě v Budapešti získala kolekce kravařského skotu první cenu. Za pět let, na další zemědělskolesnické výstavě v roce 1890 ve Vídni, získal kravařský skot nejen první cenu, ale všechny další udělené státní ceny za chov skotu. Za nejlepší dojnici monarchie zde byla vyhlášena kravařská rekordmanka z Blahutovic s průměrným denním nádojem 18,83 I o průměrné tučnosti 5,18%! V roce 1894, opět na výstavě ve Vídni, předal "sám císař pán" František Josef I. osobní dar - stříbrný pohár zástupcům spolku chovatelů kravařského skotu za předvedenou kolekci Z podaného přehledu je patrné, že v žilách kravařského skotu kolovala krev celé řady plemen a v první polovině 19. století musela být stáda velmi nesourodá a roztříštěná.
Určujícím plemenem pro exteriérové a užitkové vlastnosti se záhy stalo plemeno bernské a později i pincgavské. V německých chovech se pincgavští býci využívali mnohem méně než v českých vesnicích na Příborsku, Hodslavsku, v Petřvaldu, Petřvaldíku či Albrechtičkách, proto se od poč. 20. století začaly rozlišovat plemenné rázy německý a český. Jednu z nejstarších charakteristik kravařského plemene, která ještě tyto plemenné rázy nezaznamenává, najdeme ve vzácné publikaci "Moravské Kravařsko" z roku 1898. Uvádím ji zde v plném znění: "Plemeno kravařské poznati Ize dle těchto znaků: Hlava jest poměrně nad očima široká, pod rohama úzká, celkem, zvláště pak v částech obličejových, krátká. Tím, že hlava jest kratší a při tom úzká, rozeznává se od plemene bernského, kdežto ostatní stavba těla úplně na toto plemeno připomíná. Válcovité, stranou postavené a čistě bílé rohy jsou na špicích mírně vzhůru a ku předu zahnuty, barvy rohovité; tmavé nebo černé špice rohů nejsou oblíbeny, ač se též vyskytují. Tlama u zvířat čistokrevných jest barvy růžové jako maso beze skvrn. Krk jest krátký a široký, lalok na něm prostřední Krátký trup jest jako stlačený; ocas bývá u kořene často vyvýšený a hřbet mírně prohnutý, což však u čistokrevných kusů vyskytnouti se nemá. Předek bývá široký, plece dobře postavené a těsně přiléhající břich nechť nikdy dolů nevisí. Zadek vyznačuje se dosti značnou šířkou a krásně vyvinutými svaly na nohou. Vemeno jest prostředně velké, mléčné žíly pak plné a velmi znatelné. Paznehty mají barvu rohovou. Kůže jest tlustá a měkká, ohmatáme-li ji; dá se snadno od těla odtáhnouti tvoříc záhyby. Srst je na těle měkká jako hedvábí, na hlavě zvláště u býků kudrnatá, na dlouhém chvostu ocasním vlnitá; dobytek-li dobře ošetřován, nabývá srst krásného lesku. Jsou to červenobílé straky; bílá barva převládá obyčejně na hlavě, laloku, hřbetě, břiše a na nohách, kdežto po bocích těla spatřujeme široké pásy nebo skvrny spolu všelijaké souvislé barvy kaštanově červené. Uši jsou vždy barvy červené; někdy kolem očí spatřujeme kulaté červené skvrny, zvané brejle. Bývají však skvrny bílé a červené i jinak po těle rozloženy, avšak čistě bílou hlavu a červené uši kupci vždy u čistokrevného dobytka kravařského hledají. Někdy barva červená bývá světlá nebo přechází do žluta, což bývá znakem zvrhlosti plemenné. Velikost krav obnáší 1,3 m, u býků pak 1,4 m; živá váha bývá 400 - 600 kg. " Našel jsem několik dalších charakteristik kravařského skotu od různých odborně erudovaných autorů z různých dob, ale neuvádím je, neboť žádná z nich není tak úplná, jako tato od neznámého autora.
Počátek 20. století přinesl kravařskému skotu stagnaci a pozvolný ústup a úpadek. Co však bylo příčinou tohoto nezdaru po předešlé explozi chovatelských úspěchů? Byly to právě ony úspěchy. Kravařsko je geograficky nepatrné území, vymezené trojúhelníkem, v jehož vrcholech leží města Nový Jičín, Fulnek a Příbor. Byl to téměř zázrak, že se na tak malém území, tedy v malé populaci podařilo během asi 150 let křížením a selekcí vytvořit plemeno skotu s genofondem stabilním v exteriérových i užitkových vlastnostech. Na konci 19. století a na počátku 20. století měla být chovatelská oblast tohoto plemene rozšiřována. To bylo nezbytnou podmínkou pro rozšíření výběrové základny, potřebné pro další šlechtění v rámci čistokrevného plemene. Na Kravařsko však přijížděli obchodníci se skotem z monarchie, ale i z Polska či Ruska. Za "výhodné" ceny skupovali od místních sedláků ty nejlepší dojnice pro takzvaná výdojná hospodářství v okolí velkých měst, zejména Vídně. Dojnice nebyly na těchto statcích dále chovatelsky využívány, nebyly připouštěny a po ukončení laktace, po "vydojení", byly prodávány na jatka. Hlad kravařských sedláků po rychlém zisku postavil nadějné plemeno, výsledek chovatelské práce několika předešlých generací, na začátek konce.
V roce 1936 vydal Zemský výzkumný ústav v Brně "Výsledky kontroly užitkovosti a dědičnosti skotu na Moravě" za léta 1923 - 1928. Autorem knižního zpracování výsledků kontroly užitkovosti je prof. MVDr. Josef Taufer. S kontrolou užitkovosti se začalo na Moravě již v dubnu r. 1909 (v Čechách r. 1903, v Německu r. 1894, v Dánsku 1895). Rozšiřovala se jen pozvolna a většího rozsahu nabyla až po roce 1923 (kontrolní asistent pro kravařskou oblast byl ustaven až v roce 1928 na Tauferův popud; stav řady zdejších chovů byl již varující). Prof. Taufer byl zakladatelem, iniciátorem a propagátorem kontroly užitkovosti v Československé republice. V uvedené publikaci, ve II. kapitole - "Chovné cíle a směry v chovu skotu na Moravě" napsal: "...Chovné obvody skotu hřbíneckého a kravařského jsou příliš malé a tudíž možnost biologicky a hospodářsky účelných kombinací vloh menší... Dosavadní izolace plemena hřbíneckého a kravařského udržovala se spíše z tradičních důvodů národnostních příslušných chovných obvodů, než z důvodů plemenářských. Je tudíž skot bernsko-hanácký, jenž je geneticky příbuzný se skotem hřbíneckým a kravařským, jediným možným regenerátorem skotu hřbíneckého a kravařského, kterážto plemena nedají se regenerovati z vlastních populací pro nedostatek vhodných plemenných býků u skotu hřbíneckého a také pro zřejmé degenerační jevy u skotu kravařského..."
V dalších kapitolách pak prof. Taufer hovoří otevřeně o tom, že obě krajová plemena (hřbínecké pocházelo z východních Čech) budou především z praktických důvodů asimilována plemenem bernsko-hanáckým. Znal dobře příčiny nízkých početních stavů u těchto plemen a věděl, že při ekonomicky výhodnějším chovu bernsko-hanáckého skotu bude jen málo důvodů k pokusům o záchranu a rozšíření těchto plemen. V roce 1932 svolala Zemědělská rada v Brně poradu zástupců chovatelů a odborníků. Jejím tématem byly další postupy šlechtění chovu skotu na Moravě. Zde bylo přijato usnesení zahájit unifikaci moravského skotu. Plemena hřbínecké a kravařské tak měla splynout s plemenem bernsko-hanáckým. Nově stanoveným chovným cílem byl "ušlechtilý moravský červenostrakatý skot". Mnoho přítomných se zde vyslovilo pro hledání cesty, jak alespoň kravařský skot zachovat, neboť zvláště pro podhorské oblasti se jevil výhodnější, než rámcově větší a těžší skot bernsko - hanácký, ale zřejmě již bylo pozdě.Přes tyto pesimistické výhledy z let dvacátých a třicátých se na Kravařsku udržela řada vynikajících čistokrevných chovů až do konce druhé světové války. Údaje o těchto stádech, o jejich rekordmankách v českých i německých stájích, celé generace nadšených chovatelů, vzpomínky pamětníků, fotografie, medaile a diplomy z výstav, to by mělo na tomto místě dokreslit podobu fenoménu, který odešel do dějin našeho zemědělství s hrdým jménem kravařský skot. Někdy příště. Plemenářské programy z padesátých až sedmdesátých let 20. století již s kravařským skotem nepočítaly. Nebylo s čím. Zbylé potomstvo bylo zušlechťováno plemenem Ayshire anglického nebo finského původu, později pak plemeny MRI a červenou variantou černostrakatého holštýnského skotu. Část zmizela v programu převodného křížení s černostrakatými plemeny. Přesto se ještě dlouho vracela krev kravařského skotu do našich chovů v několika liniích plemenných býků. Byli to Targoš, Turek, Valdgráf a Venas. V první polovině 80. let jsme se coby mladí plemenáři pokusili vyhledat ve stádech našeho regionu vše, co ze staré chovatelské slávy zbylo. Podařilo se nám najít jednu jedinou dojnici, která nesla všechny plemenné znaky uvedené zde v opisu z Moravského Kravařska. Odpovídala českému rázu. Dožívala právě svůj dlouhý dvanáctiletý život v jednom z chovů JZD Tichá. Jejím otcem byl Valdgráf - Vd 9. Byla poslední svého druhu? Kdo znal krásná, vyrovnaná a zdravá stáda zušlechtěného českého červenostrakatého skotu v Polance nad Odrou, Klimkovicích, Albrechtičkách, Petřvaldíku, ve šlechtitelském chovu v Nové Horce, v některých chovech VFU Brno a jinde, ten ví, že zde bylo stavěno na dobrých a poctivých základech.


zdroj:Časopis Poodří č. 3/2002
Ing. František Vašek
Z knihy "Moravské Kravařsko"
Vydal: Region Moravské Kravařsko


Foto převzato z knihy Moravské Kravařsko - politický okres Novojický, 1898, Příbor.

Literatura:
Kravařsko č. 3, 1936
Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín, č. 3, 10
Moravské Kravařsko - kolektiv autorů, 1898 Suchánek, B. a kol., Užitkové typy skotu, 1982 Taufer, J., Výsledky kontroly užitkovosti a dědičnosti skotu na Moravě, 1936
Za kravařským skotem
Býk kravařského plemene

UMÍSTĚNÍ


AKTUALIZACE: Denisa Vlková (COLOR Studio) org. 56, 07.06.2007 v 11:57 hodin