Historie obce Horní Lomná

Historie obce Horní Lomná [ Historie (archivní dokument) ]

Malebné údolí říčky Lomné v délce 13 km patří svým svérázným půvabem k nejkrásnějším údolím v Moravskoslezských Beskydech. V něm se nachází Horní a Dolní Lomná. Obě vesnice (včetně Přelače) tvořily až do roku 1899 jednu společnou obec - Lomnou. V současné době údolí Lomné již dávno ztratilo svou původní podobu, avšak pro své přírodní krásy je stále nejvyhledávanějším místem v Beskydech. Původní Lomná, stejně jako jiné obce, patřila komoře těšínských knížat z rodu Piastovců. Po jejich vymření (1653) přešlo toto území do rukou Habsburků. Posledním majitelem byl arcikníže Bedřich, zvaný "Markýz Géro". Po první světové válce jeho majetek převzaly tehdejší státy - Československo a Polsko. Dohledem nad komorními statky byl tehdy pověřen "Oberregent" a jemu poddaní úředníci. Oni rozhodovali o všem, na nich byl také v pozdějším období závislý prodej půdy. V XVIII. století a v první polovině XIX. století se veškeré transakce týkající se lomňanských pozemků konaly v Jablunkově, který byl sídlem knížecího úředníka. Žádosti poddaných obce Lomná o půdu se datují od roku 1720; nejvíce jich vzniklo v letech 1759-1776 a později v letech 1826-32.

První zmínka o Lomné pochází z roku 1596. Tehdy vydal těšínský kníže Adam Václav listinu, kterou se jablunkovským měšťanům přiznává právo na pastviny v údolí Lomné.

Obecní správa byla ustanovena kolem roku 1730. Na nejstarší obecní pečeti s vyobrazením horala sedícího na pařezu pod stromem nebyl žádný letopočet ani nápis. Byla to ojedinělá pečeť na celém území Těšínska.

Z hlediska osídlení patří údolí Lomné k nejmladším na Těšínsku. Osídlování neprobíhalo hromadně, nýbrž postupně podél říčky Lomné, od které obec převzala název. Později se lidé usazovali na rubaniskách a pastvinách ležících uprostřed lesů. Jednotlivé osady byly od sebe poměrně hodně vzdáleny. Usedlíky byli většinou ubozí sedláci, kteří obživu získávali z malého hospodářství a prací v rozlehlých lesích Těšínské komory.

Byli to většinou lidé z okolních vesnic, kterým se již nedostávalo půdy, poněvadž počet obyvatel podhorských obcí neustále rostl, a tak byli nuceni hledat domov na výše položených místech. Prvním hospodářem na Wolniskach (území pod Trojačkou a Pod Skálou) byl nějaký přistěhovalec ze Smilovic.

Původně se na tomto pohraničním území nacházel prales, jehož majitelem byla těšínská knížata. Rozkládal se na těžko dostupných místech a chránil před nájezdy nepřátel. Proto byl vydán knížecí zákaz osídlování tohoto pohraničního území.

Velitel pohraniční hlídky a členové oddílu často na tomto území likvidovali pastviny, hospodářské stavby, pokud takové někdo postavil, a konfiskovali dobytek. Poněvadž v dokumentaci (stížnostech vojevodů) nejsou většinou uváděna jména, nevíme, zdali šlo o původní Valachy nebo pastevce z okolních vesnic.

První lidé, kteří se objevili na přelomu XVII. století na území dnešní Horní Lomné, byli pastevci. Po valašském způsobu popásali na horských loukách a podél říčky Lomné a jejich přítoků stáda krav a ovcí. Žili zde přes léto a na zimu sháněli dobytek do okolních vesnic.

Ve druhé polovině XVII. století se nacházelo v údolí Lomné několik salaší, jejichž hranice nebyly zpočátku označeny. Na základě dohody mezi Těšínskou komorou a horaly byly přesně vymezeny teprve v roce 1800.

Teprve během XVIII. století se hospodářská situace v horách změnila. Les, díky prodeji dřeva, začal přinášet ekonomický prospěch. Od té doby se začalo s omezováním pastvin v lesích, později také salaší. Komora začala s prodejem některých pastvin salašnických spolků. Noví majitelé část pastvin zaměňovali na ornou půdu, na které se začali také natrvalo usazovat. Kupní smlouvy, z nichž se dovídáme jména tehdejších majitelů, najdeme v "Registrech diediny Nawsi z r. 1714". Značná část území patřila tehdy k obci Návsí. Také obec Lomná užívala původně pečeť obce Návsí.

Obydlí stavěli horalé na svých pozemcích, zakoupených od Těšínské komory, anebo také obdržených v dědictví. Avšak horské svahy byly skoupé na úrodnou půdu. Jen tu a tam, po odstranění kamení, bylo možné pěstovat brambory, zelí a oves. Rytmus dne určovala práce na polích a v lese. Bída se stala denní záležitostí horalů. V období meziválečném patřila Horní Lomná k nejchudším dědinám na Těšínsku. Kulturní život se omezoval jen na úzký okruh lidí, zatímco široké vrstvy bojovaly o kus chleba.

V centru obce (v Salajce) byl zpracováván z méně hodnotného dřeva potaš, který byl využíván v průmyslu sklářském, chemickém a mydlářském. Od názvu potaš (z lat. salajka) vznikl také dodnes užívaný termín Salajka.

Významným mezníkem v dějinách osídlování údolí Lomné byl rok 1812. Tehdy Těšínská komora zrušila velký salaš na Přelači, protože se rozhodla na onom místě vybudovat lesní dělnickou kolonii. A tak došlo k uzavření dohody mezi Těšínskou komorou a bývalými salašníky, na jejímž základě každý kolonista musel po celý rok kácet a zpracovávat dřevo nejen sám, ale i se všemi práce schopnými členy rodiny.

Zároveň byly vymezeny parcely pro 31 chalup jednotného typu s jednou obytnou místností, komorou, chlévem a kůlnou - vše pod jednou střechou. Se stavbou domků pro lesní dělníky se začalo v roce 1813. Ke každé chalupě bylo přiděleno pole (3,5 ha) a pastviny (4,5 ha), dvě krávy, tele a dvě prasata. Vybudování první lesnické dělnické kolonie na Přelači zajistilo Těšínské komoře stálé pracovní síly pro lesní práce ve vzdálených lesních komplexech. Nová osada byla chápána jako samostatná obec a v dokumentech označována jako Kolonie Přelač.

Významnou úlohu v dějinách obce sehrálo školství a církev. Škola v Horní Lomné vznikla v roce 1870 ve staré budově, která původně sloužila pohraniční stráži a později se používala k ustájení dobytka. Vyučování v ní zahájil učitel-laik, Pavel Ramsza. Teprve v roce 1883 byla vystavěna dřevěná škola, která v roce 1887 vyhořela. Zděnou školu s věžičkou postavili občané v roce 1888. Prvním ředitelem školy byl Ferdinand Rzehaczek.

Kostel byl dokončen v roce 1896 a téhož roku, 12.června, posvěcen. Hlavní poutě se konají v květnu a v září na "Nalezení a Povýšení sv. Kříže". Pod návrším kostela se nachází socha Matky Boží z Lourdes a studánka se "zázračným", nikdy nezamrzajícím pramenem. Poblíž byl v roce 1833 postaven "zázračný" kříž. "Zázračným" je nazván proto, že po procesí, které k němu vykonali v roce 1836 jablunkovští měšťané, ustala v Jablunkově cholera. Na návrší byla vybudována ojedinělá křížová cesta. Vedle kostela se nachází klášter Karmelitů Bosých, kteří sem přišli z Polska v roce 1990.

Snad žádná oblast na Těšínsku neprožila tolik pohnutých dob, jak tato kdysi "Bohem zapomenuta" vesnice. Dnes se život změnil. Zmizely kurloky, zmizely dýmy ohnišť pastevců, zmlkly ozvěny zvonků dobytka pasoucího se na svazích. Zůstala jen krása hlubokých lesů, strání, zapadlých bočních údolí a šum horské říčky Lomné.