mapa
poende

Historie obce Kopřivná [ Historie (archivní dokument) ]

V písemných pramenech se Kopřivná poprvé připomíná v r. 1414, kdy byla součástí bludovského panství.

Vesnice až do počátku 18. století používala jen německý název Geppersdorf, odvozený od osobního jména lokátora Geppera (od Gebharda) ve významu "Gepperova ves". Při počeštění jména bylo počáteční Gepper uměle spojeno s českým kopř-, proto od roku 1846 je obec uváděna jako Kopřinov, což bylo snadno přikloněno ke slovu "kopřiva". Od r. 1881 se ves nazývala Kopřivnov a teprve od r. 1924 Kopřivná.

Symbolem obce je stará obecní pečeť: uprostřed je znázorněna radlice, po stranách důtky a krojidlo. Tento znak byl v 18. století obklopen následujícími písmeny - GMSADGMGD, ve starém způsobu psaní Gemein Sigill aus der Gemein Geppersdorff, tj. v překladu: obecní pečeť obce Kopřivná.

Od poloviny 19. století je součástí Kopřivné osada a katastrální obec Lužná, od r. 1949 Velvíz, německy Pföhlweis. Úřední český název je odvozen od slova luh ve významu "háj, lesík na bažinaté, nížinné půdě". Lužná měla jako pečetní znamení třílístkový jetelový list, který byl orámován nápisem SJGJLLDGEMEJNWS, v překladu: pečeť obce Weis. Tato pečeť se nedochovala.

Na katastrálním území osady Velvíz - Lužná se dochovaly zbytky někdejšího hradního sídla Nový Hrad /něm. Neuhaus, Furchtenberg či Gabelsberg/. Památkově chráněnou stavbou rokokové architektury je farní kostel Nejsvětější Trojice z let 1746 - 1753. Ke kostelu přiléhá hřbitov obehnaný zdí se čtyřmi bránami a nárožními kaplemi.

Katastr Kopřivné o rozloze 980 hektarů se zvedá z údolí Moravy, která tvoří jeho západní hranici, směrem na východ do kopců Hanušovické vrchoviny, z nichž Křížový vrch dosahuje výšky 697 m. Údolím Moravy vede silnice a železniční trať ze Šumperka do Hanušovic. Vesnice má střední nadmořskou výšku 571 m, je položena na pravém břehu potoka směřujícího do Moravy a podél silnice z Hanušovic do Šumperka přes Lužnou, z níž na jižním konci Kopřivné odbočuje silnička do Rejchartic a pod Křížovým vrchem cesta do osady Prameny. Na jihu navazuje na kopřivenský katastr území Lužné o rozsahu 210 hektarů.
Od poloviny 19. století do druhé světové války si Kopřivná udržovala vyrovnaný počet obyvatel, který kulminoval v roce 1880, kdy v obou částech administrativní obce žilo 1103 lidí. V roce 1900 bydlelo ve 157 domech 1092 osob, z toho v Kopřivné ve 125 domech 910 a ve Velvízu ve 28 domech 182 osob. Jen sedm z nich se hlásilo k české obcovací řeči. V roce 1930 bylo z 1007 obyvatel 14 Čechů (v obci byla četnická stanice s českým personálem). Výměna obyvatelstva po druhé světové válce způsobila do roku 1950 pokles na 562 osob ve 166 domech, z toho v Kopřivné ve 141 domech 548 a v Lužné v 25 domech pouhých 14 osob. Při posledním sčítání v roce 1991 bylo v obci zjištěno 298 obyvatel a 44 domů, z toho v Kopřivné 286 osob a 72 domů, v Lužné 12 osob a pouze dva trvale obydlené domy.
V pramenech se Kopřivná poprvé připomíná v roce 1414. Byla součástí bludovského panství s výjimkou asi třiceti let po roce 1568, kdy byla dočasně připojena k panství Velké Losiny. Již v 16. století zde byla fara, za třicetileté války na několik let zanikla a znovu byla obnovena v roce 1639. Podle lánového rejstříku hospodařilo v Kopřivné v roce 1677 46 usedlíků, žerotínská vrchnost měla ve vesnici pivovar a dvůr. Do roku 1834 se vesnice rozrostla na 125 domů a 736 obyvatel. Při farním kostele jistě existovala škola (doložena je počátkem 19. století), pro kterou byla v roce 1833 postavena nová budova.

V roce 1577 je písemnými prameny poprvé doložena osada Velvíz. O sto let později v ní hospodařilo 19 usedlíků, v roce 1834 měla 30 domů se 202 obyvateli.
Na katastrálním území osady Velvíz se dochovaly zbytky někdejšího královského hradního sídla zvaného Nový Hrad (německy Neuhaus, Furchtenberg či Gabelsberg). V pramenech je doložen snad k roku 1374, není totiž jasné, o který Nový Hrad běží, s jistotou se uvádí až kolem roku 1400. Z polohy nad nejužším místem údolí řeky Moravy je možno předpokládat, že měl obrannou funkci a střežil vstup do moravského vnitrozemí. Zeměpánem byl často zastavován, mezi jeho držiteli prameny uvádějí Jana z Lichtenburku, Heralta z Kunštátu, Jindřicha z Lažan, Beneše z Valdštejna, Bernarda z Cimburku. Kolem hradu se vytvořilo panství, k němuž náleželo i město Šumperk a skoro tři desítky vesnic v okolí. Od roku 1455 náleželo novohradské zboží Tunklům z Brníčka a na Zábřeze. Těm byl za česko-uherských válek před rokem 1470 hrad rozbořen a stejný osud potkal i další královské hrady Bludov a 8rníčko. V roce 1496 převzal zboží nejprve do zástavy a brzy je koupil Petr ze Žerotína. Od té doby zůstal rozbořený Nový Hrad ve svazku bludovského panství.

Po roce 1848 byla obec zařazena k šumperskému politickému i soudnímu okresu. Zůstala zemědělskou lokalitou s lesní správou a revírem blu-dovského velkostatku. Bývalý vrchnostenský pivovar přestal pracovat koncem 19. století, zato byl v roce 1914 uveden do provozu družstevní lihovar a udržel se i přes druhou světovou válku. V meziválečném období byl v provozu také vodní mlýn. Řada zdejších obyvatel nacházela zaměstnání v průmyslových provozech nedalekých Hanušovic. Tato skutečnost se promítala do politického života obce, jehož tón určovala německá sociální demokracie, která ve třicátých letech silně konkurovala i Henleinově Sudetoněmecké straně. Od školy v Kopřivné se v roce 1896 oddělila samostatná jedno-třídka ve Velvízu.

Po odsunu německého obyvatelstva byla vesnice jen částečně nově osídlena, život se začal vytrácet především z osady Lužná. V roce 1950 bylo v Kopřivné založeno JZD, ale od roku 1960 hospodaří na zemědělské půdě hanušovický státní statek. V roce 1975 byla Kopřivná s Lužnou připojena k Hanušovicím, v roce 1990 se obě části opět osamostatnily. Občanskou vybavenost tehdy zajišťovala jen prodejna smíšeného zboží a pohostinství.
Hrad na ostrožně nad řekou Moravou byl postaven počátkem 14. století (tj. starý hrad - Furchtenberg). Nad příkopem je situována válcovitá věž -bergfrit, za ní je palác chráněný hradbou. V 15. století bylo původní jádro obklopeno pásy hradeb zesílenými dutými baštami a vznikl tak komplex o rozměrech 250 x 60 m, jenž je největší na severní Moravě. Památkově chráněnou stavbou rokokové architektury je farní kostel Nejsvětější Trojice z let 1746 až 1753, jednolodní stavba s polygonálním závěrem a vestavěnou kvadratickou věží s freskami Ignáce Oderlického a plastikami Ignáce Guntera. Ke kostelu přiléhá hřbitov obehnaný zdí se čtyřmi bránami a nárožními kaplemi.

UMÍSTĚNÍ


AKTUALIZACE: Jana Holáňová (Beskydy-Valašsko, regionální agentura CR) org. 49, 01.08.2003 v 08:13 hodin