mapa
poende

Historie hradu Starý Jičín (Ditschin)

První písemná zmínka o hradu Starý Jičín (Ditschin) je v listě ze 14.července 1240. Tuto listinu sepisuje Arnold z Hückeswagenu a jde o darovací list pro premonstráty ve Steinfeldu Arnold pocházel z rodu porýnských hrabat z Huckeswagenu, který zde přišel za krále Přemysla Otakara I. kolonizovat tuto oblast. Po Arnoldovi přebírá zboží jeho syn Frank. V letech 1260-1270 přechází majetek na Bluda z Pňovic, který jej dostává od své sestry Trojslavy, manželky vzpomenutého Franka z Huckeswagenu. Po smrti Bludově je zde syn Blud ml. z Pňovic. Pňovicové byli předky pozdějšího rodu pánu z Žerotína. Od roku 1311 do roku 1329 drží hrad Vok I. z Kravař. Po roce 1337 je zde Jan z Kravař a po něm syn Janova bratra Drslava - Vok z Kravař, připomínaný zde k roku 1368. Ještě roku 1374 sedí na Starém Jičíně Vokova choť Anna ze Šternberka. Roku 1386 se tu uvádí jako poručník Vokových nezletilých synů Lacek z Kravař. Před svou smrtí 15. 7. 1416 ustanovil za poručníky dosud nezletilému Janovi, Petra z Kravař, Beneše z Kravař a Jana z Lomnice. Roku 1421 byl již Jan z Kravař zv. "Jičínský" zletilý a dědí celé jmění. Jeho úmrtím v roce 1434 vymírá celá fulnecko-jičínská větev rodu.


V létech 1437 - 1447 buď mocí či zástavou držel hrad rožnovský purkrabí Jan Lapka z Oprostovic. Ten umírá roku 1456 a jeho manželka Kateřina užívá predikátu "ze Starého Jičína" ještě roku 1461. V roce 1472 drží panství "zu Gitschin" Jindřich z Boskovic. Po jeho smrti se vdova provdala za uherského magnáta Petra h. od Svatého Jiří a Pezinku. Hrabě Petr se píše naposledy na Jičíně 24. června 1497, kdy umírá a na podzim téhož roku je zde již Jan z Kunovic, který koupil panství za 60 000 zl.. Roku 1499 zde bere na spolek bratra své manželky Barbory, Jana z Proskova. Roku 1500 dává panství zapsat v téže sumě bratrům Janovi, Viktorinovi, Jiřímu, Bartoloměji a Bernardovi z Žerotína. V majetku Žerotínů zůstává hrad takřka 124 let. Panství starojičínské obhospodařuje nejstarší Jan. V létech 1559 - 1563 je zde Bernard. Následuje jeho synovec Vilém, člověk svárlivý a prchlivý. Po něm zde sedí Karel ml. z Žerotína. Ke svým poddaným byl krutou a nelítostnou vrchností. Po jeho smrti r. 1593 je zde syn Viktorin, který r. 1605 postupuje starojičínské panství v hodnotě 50 337 zl. svému bratru Vilému Bedřichovi. Po bitvě na Bílé hoře je Vílém Bedřich odsouzen ke ztrátě čtyř pětin svého jmění. Umírá však již roku 1622 a panství přechází pod císařskou zprávu. Biskup František z Diterichštejna dává panství téhož roku charvatskému pánu Mikuláši Frankopanovi z Tržacu.


Třicetiletá válka zasáhla hluboko i do historie hradu Starého Jičína. Na podzim r. 1623 obsazuje hrad s praporem 70 mušketýrů velitel slezské hotovosti a saskoslezských císařských vojsk Karel Hanibal z Donína. Velitelem starojické pevnosti je v té době uváděn kapitán Ondřej Matyáš Kheraus. 29. listopadu 1626 je hrad obsazen dánskou posádkou vedenou Janem Jakubem hrabětem z Thurnu. 19. 7. 1627 se zdejší posádka již po prvním výstřelu císařských vojsk vzdala, za zaručení svobodného odchodu. Na hradě je v té době zřízen vojenský špitál. V těchto pohnutých dobách se hrabě Frankopan na Starém Jičíně zdržuje jen zřídka. V červnu 1643 byla na hrad dočasně dosazena švédská posádka příslušející k pluku generála Jana Banera. Tato zde zůstává do konce listopadu, načež jsou zde opět císařští, kteří zde setrvávají s malými přestávkami po celý rok 1644. Koncem března 1645 se dostává hrad do rukou Konigsmarkových a Wittenbergerových vojáků, patřících silné švédské posádce na Fulneku. Jediným panským úředníkem na hradě zůstal Fridrich Sovinský z Mohelnice, jenž zde vyjednává u olomouckého velitele Wintra ochrannou stráž tzv. salvu quardiu. Na počátku r. 1646 jsou zde opět Švédové, zde setrvali až do míru v roce 1648.


Frankopan ve své závěti věnoval panství semináři jezuitské koleje v Zagrebu. Exekuční cestou pak přešlo r. 1651 na rodinu Hoffmannů z Grunbuchlu. Po Wolfgangu Hoffmannovi přebírá celý majetek jeho starší dcera Marie Alžběta provdaná později za Jiřího z Ditrichštejna. Jejich dcera Anna Marie prodává hrad s příslušenstvím r. 1706 za 97 500 zl. Antonínu sv.p. Zenonovi z Dannhausenu. S manželkou Louisou Schertzovou má Antonín dvě děti, druhé manželství je po požehnáno dalšími deseti dětmi. Pro rozrůstající rod staví Antonín Zeno v městečku pod hradem v letech 1724-1726 pohodlný barokní zámeček. Po jeho smrti r. 1738 přebírá celé panství jménem svých sourozenců Karel Antonín Zeno. Po Václavu Zenovi převzal správu statků jeho bratr Šebestián, který prodává celý zadlužený velkostatek r. 1772 za 220 000 zl. a 200 duk. klíčného Kristiánu Augustu hr. Seilernovi - Aspangovi. Ten ve své závěti z r. 1798 odkazuje majetek svému mladšímu synovi Karlu Jakubu Augustovi. Od roku 1832 je zde Karel Maxmilián Seilern a po jeho smrti r. 1905 vše dědí syn Julius. Roku 1768 je zde uváděn vrátný, ale r. 1789 je hrad uváděn jako neobydlený.


Roku 1906 je celý velkostatek prodán hraběti dr. Bedřichu Deymovi ze Stříteže. Ten v létech 1912 - 1913 jednal o povolení větších oprav zříceniny, ale uskutečnění zabránilo vypuknutí první sv. války. Dr. Bedřich Deym umírá r. 1929 a jménem sourozenců se ujímá celého majetku dcera Gabriela. Roku 1925 se provdala za barona Karla Kasta, bankovního úředníka v Novém Jičíně. Všichni bydleli v "Arendě" pod hradem. V roce 1947 - 1951 přešel hrad na Státní lesy, od r. 1951 má hrad ve vlastnictví Místní národní výbor ve Starém Jičíně a od r. 1990 patří hrad Obci Starý Jičín.

LOKALIZACE

DALŠÍ INFORMACE: http://www.stary-jicin.cz

AKTUALIZACE: Eliška Černochová (Beskydy-Valašsko) 56, 18.03.2010 v 12:17 hodin