mapa
poende

Z historie území [ Historie (archivní dokument) ]

Název řeky je s největší pravděpodobností odvozen od jména kmene Marava, obývajícího kolem této řeky, mezi kmeny Srbů a Charvátů.
Ze stejného kmene je odvozen i název území Moravy a také název naší obce.
- výpis z kroniky II./r.79/:

Ves Morava, jako česká část doložená r. 1577. Rozdělení na Horní a Dolní , doloženo r.1720 na Müllerově mapě Čech. Moravská část - Velká Morava, doložena r. 1564, kdy se uvádí zdejší rychtář Beneš Dietrich. Ves patřila k panství Branná /Kolštejn/. Horní část Velké Moravy utvořila samostatnou ves zvanou též Horní Morava. ta je doložena k r.1732, kdy byla založena její pozemková kniha.

VELKÁ MORAVA - také Hrubá Morava, Gros-Mohra, u Schwove Gros - Mohra/, je německá farní dědina, která leží na jižním úpatí Kralického Sněžníku, na samých českých hranicích. Táhne se 7 km. od severu na jih hlubokým údolím Moravy. K zemi Moravskoslezské náleží ona část její, která se rozkládá po levém břehu Moravy. Katastrem /2186 ha/ a politicky jest samostatnou obcí. Nadmořská výška je 575 -740 m.

Velká Morava je mladší dědinou nežli sousední Malá Morava. Byla založena v polovici XVI. století, roku 1564 byl v ní rychtářem Beneš Dietrich, r. 1628 Jan Schwarzer. Roku 1584 se jí dostalo od Hynka staršího z Vrbna, pána na Kolštejně podobného obdarování jakého nabyla od něho Malá Morava. Roku 1654 měla 23 usedlostí s 959 měř. polí, 17 sedláků mělo po 36 měř., rychtář měl 60 měř, 8 rolníků po 18 měř., 3 domky byly bez polí.

Horní konec Velké Moravy byl dříve samostatnou osadou zv. Horní Morava /Ober - Mohrau/. Osada tato vznikla zřejmě teprve po roce1677, neboť v lánském katastru z toho r. jí ještě není. Velká Morava má německou dvoutřídní obecnou školu. Příslušný poštovní a telegrafní úřad, jakož i četnickou stanici má v Malé Moravě. Zde má také nejbližší železniční stanice na moravské půdě. Do Velké Moravy jsou z Čech přifařeny Dolní a Horní Morava /Nieder - Mohrau, Ober - Mohrau/.
Ve Velké Moravě je spořitelna, státní myslivna, olejna na vodní kolo a lom na mramor s parním pohonem.

Z HISTORIE ÚZEMÍ

První dokumentární zmínku o prameni Moravy, důležitém bodu panství Goldek (Staré Město) a o prvním osídlení na úpatí hor máme z roku 1325. Jednalo se o obce Stubenseifen a Sieglitz/Stříbrnice/. Od osady Spieglitz dostalo pohoří své první jméno Spieglitzer Schneeberg - Stříbrný Sněžník.

V roce 1333 markrabě moravský Karel (pozdější Karel IV.) jménem svého otce Jana Lucemburského, pověřil hormistra Karla Knappa, aby prozkoumal horní pásmo Sněžníku .I přes náznaky ušlechtilých kovů na toku řeky Moravy, Knapp upustil pro nepříznivé podmínky od pátrání a soustředil se na níže položená místa kolem Starého Města. Stopy dřívějšího kutání stříbra a rýžování zlata byly ještě dlouho viditelné, avšak práce byly docela zastaveny během třicetileté války.

Kralický Sněžník byl i v minulosti častým turistickým cílem česko -moravského pomezí. Tak např. v roce 1765 vystoupili na Sněžník princové Jindřich Pruský a Vilém Bedřich z Brunšvíku, roku 1840 princezna Mariana se svým otcem, králem Vilémem z Nizozemí. Roku 1886 popsal svůj výstup na "Sněžku Kralickou" český spisovatel Alois Jirásek. V roce 1906 sem zavítal i arcivévoda Josef Ferdinand.

Pro potřeby turistiky byla v letech 1895-9 postavena na vrcholu Sněžníku kamenná chata, rozhledna a hostinec. Rozhledna měla 5 pater a výšku 33,5 m. V roce 1971 byla pro havarijní stav stržena srubová chata "U pramene Moravy"/dříve Lichtenštejnova/, postavená roku 1912 odborem německého spolku ve Starém Městě. V roce 1973 byla odstřelena i rozhledna na polské straně, kterou potkal stejný osud.

Je pozoruhodné, že již ve 20. letech 20 století byl proveden průzkum radioaktivity pramenů /Mléčný a pramenu v Pacltově jeskyni a Tvarožných děr/ Kralického Sněžníku. Slabá radioaktivita byla zjištěna u pramene Moravy a Adélina pramene.

Bohatství krajiny je i v kralickém mramoru, který J.J.Jahn, ve svém díle o nerostných pokladech Moravy z r.1912, řadí mezi nejkrásnější mramory evropské a přirovnává ho k mramoru cararskému. Je na škodu, že není k dispozici přehled, na které stavby a umělecká díla byl tento mramor v historii použit.

KOSTEL
Ves byla přifařena postupně do Kolštejna, Hanušovic a Krumperků, od r. 1725 k Malé Moravě. Roku 1801 zde byl vystavěn kostelík sv. Aloise, a následný rok obdržela obec vlastní duchovní správu. Kostel stojí v nadmořské výšce 633 m.

KAPLIČKA
Kaplička se nechází na začátku obce(za první zastávkou autobusu-čekárny) u hlavní silnice. Její stáří je asi 200 let. Kaple je zděná, střecha je zhotovená z kanadského šindele. V roce 1995 na podzim byla obnovena - zrekonstruovaná. Na opravě se podílel místní sbor dobrovolných hasičů a obec.

NEPSANÝ SYMBOL KRALICKÉHO SNĚŽNÍKU
Drsné podnebí při vrcholu Kralického Sněžníku odsoudilo k zániku téměř všechny objekty, které tu byly vybudovány. Již ve druhé polovině 19. tého století vlivem podnebí a lidského vandalismu zanikla pyramida, kterou v roce 1843 dala vybudovat majitelka kladské části Sněžníku nizozemská princezna Mariana na paměť výstupu svého otce, nizozemského krále Wilhelma Friedricha, na vrchol hory.

Posledním osamělým objektem, který tu dosud stojí, je neveliká plastika slona, postavená na pylonu z kamenných kvádrů. Ale i ta už nese stopy drsného podnebí a vandalismu. Povrch dříve hladce opracované žulové plastiky je nyní navětralý, ocas slona je uražen a pylon musel být zpevněn dvěma vysokými betonovými patkami. Postupem doby se stala socha slona dokonce jakýmsi symbolem Kralického Sněžníku, avšak ani v odborné ani v populární turistické literatuře se nedočteme , jak se tato socha na Sněžník vůbec dostala. V povědomí turistů jsou o tom sice nějaké dohady, např. že slon je vlastně hraniční kámen, že sochu postavili absolventi německého gymnázia v Šumperku nebo dokonce je historie vzniku slona spojována s památníkem nizozemského krále. Skutečný původ slona na Kralickém Sněžníku je však docela jiný.

Na vrchol Sněžníku vede červená a žlutá turistická značka. Výstup je poměrně náročný bez možnosti občerstvení. Ze Stříbrnic cca 8 km, z Horní Moravy 11,5 km.

UMÍSTĚNÍ


AKTUALIZACE: Jana Holáňová (Beskydy-Valašsko, regionální agentura CR) org. 49, 14.08.2003 v 09:06 hodin