mapa
poende

„Vzhůru do Beskyd“ stále platí

Zajímavá historie Bezručovy chaty

Tak jsme se přece jenom dočkali. Letos v září byla slavnostně otevřená nová Bezručova chata na vrcholu Lysé hory. Je vlastně replikou té původní, byť v modernějším hávu. Tak jako ta původní, slavnostně otevřená před osmdesáti lety, má sloužit především poznávání Beskyd s využitím všech forem klasické turistiky. Při této příležitosti je dobře připomenout těch, kteří se před osmdesáti a více lety zasloužili o to, že na Lysé hoře vznikla ve své době nejlépe vybavená turistická chata v Československu, jejíž existenci podpořil pozdravným telegramem i prezident T. G. Masaryk. Byla také první horskou chatou v naší zemi, která mohla být postavena díky značným finančním příspěvkům občanů, převážně pak členů Klubu českých turistů. V tomto směru nejsme zřejmě o nic horší než naši předkové, neboť výstavbě nové Bezručovy chaty se dostalo velice výrazné podpory občanské. A tak se prosím na chvíli vraťme do historie, která začíná někdy na sklonku století devatenáctého.
V srpnu 1898 se v Moravské Ostravě konal čtvrtý sjezd Klubu českých turistů, z něhož vyšla mimo jiné i letáková výzva s názvem „Vzhůru do Beskyd“. Na této výzvě nemusíme ani dnes nic měnit.
Následující roky jsou ve znamení rozšiřování činnosti KČT. V roce 1889 vzniká odbor KČT v Moravské Ostravě, po první světové válce vzniká řada odborů KČT na Ostravsku, ale také například v Kunčicích pod Ondřejníkem (1932). A tak mohla být postavena chata KČT na Ondřejníku (1907) a Masarykova chata na Beskydě (1924). Ve dvacátých letech byla pak ustaven a Pobeskydská župa Klubu československých turistů a již v roce 1926 byl zakoupen pozemek na Lysé hoře. A byla jmenována nezbytná odborná komise pro výstavbu chaty na Lysé hoře. Jejími členy byli: předseda Pobeskydské župy Ing. Hynek Kožnar, ředitel Českomoravské Kolben-Daněk; Ing. Vojtěch Houdek, vrchní ředitel Moravskoslezských elektráren (díky němu byl již v roce 1933 položen elektrický kabel z Ostravice na Lysou); Ing. Ladislav Jerie, generální ředitel Severní dráhy Ferdinandovy; Ing. Robert Srkal, člen ústředí KČT, obětavý stavební dozor výstavby chaty na Lysé a ostravský podnikatel Ing. Jan Rozsypal.
Záměr postavit na Lysé hoře českou turistickou chatu se setkal s nevšední podporou veřejnosti. Jenom pro ilustraci. Prvního října 1933 se okolo 11. hodiny shromáždilo na vrcholu Lysé přes tři tisíce lidí proto, aby byli u položení základního kamene nové turistické chaty.
V úvodu zazněla skladba skladatele Jaroslava Křičky „Svorně k cíli“ v podání Skalického smíšeného sboru. Ten zpíval i o dva roky později při slavnostním otevření chaty. Skalický smíšený sbor založil v roce 1914 učitel Čeněk Gardelka (1889−1968), když učil ve Skalici (od roku 1980 exkláva Frýdku-Místku).
Od té doby tento sbor nechyběl na žádné větší kulturní akci ve Slezsku a na východní Moravě. Na osmdesáti místech našeho regionu uskutečnil asi tři stovky vystoupení. V roce 1941 ukončil svoji činnost. Jako sbormistr v něm pracoval i kozlovický rodák učitel Alois Tiahan (1907−1981), písně pro sbor upravoval například učitel Jan Poloch (1882−1952), rodák z Janovic pod Lysou horou. Všichni u té slávy byli. Po projevech řady mnoha významných hostů byla také recitována báseň Jaroslava Šulce (1903−1977), který ji pro tento účel složil. Dlužno poznamenat, že vyšla tři roky poté ve sbírce básní pro mládež „Od Pradědu k Lysé hoře“, některé básně z této sbírky byly zhudebněny. V roce 1945 napsal Jaroslav Šulc životopisnou prózu „Dům pod horami, vypravování o šťastném dětství“. Popisuje v ní život básníka Josefa Kaluse v čeladenském údolí. O tři roky později vydal publikaci „Přátelství Petra Bezruče s Valašským slavíkem“. Tedy s básníkem Josefem Kalusem.

Po slavnostech přišly na řadu práce. Funkcionalistický projekt byl dílem ing. arch. Františka Knoblocha, který ve výběrovém řízení musel svést těžký boj s projektanty takového kalibru, jakými byli například bratři Šlapetové z Olomouce, nebo tehdy již proslulí ostravští stavitelé František Kolář a Jan Rubý, kteří měli za sebou stavbu nové ostravské radnice a také Tanečnice na Pustevnách.
Na vrchol Lysé vedly jen lesní cesty, takže veškerý přísun stavebního materiálu závisel na koňské dopravě. V květnu 1934 bylo z „Velkých větrů“ položeno vodovodní potrubí a výstavba se rozjela tempem nevídaným. Jen pro zajímavost – obložení se přibíjelo měděnými hřebíky, které darovaly Drátovny Bohumín. Na hlavičce každého hřebíku bylo logo Báňské a hutní společnosti, jejíž součástí Drátovny Bohumín byly. K 1. listopadu se do chaty č. p. 473 nastěhoval budoucí správce a 8. prosince 1934 měl první hosty – sešla se zde slavnostní výborová schůze Pobeskydské župy Klubu českých turistů.
Zajímavé je také, koho si turisté vybrali jako prvního správce chaty. Stal se jím třiatřicetiletý Arnošt Lange (1901−1976), který byl do té doby hostinským ve Starých Hamrech, kteréžto řemeslo převzal po svém otci Janu Lange (1862−1932). „Langeho zájezdný hostinec“ na horním konci Starých Hamer, který si svého času jeho otec pronajal od hoteliéra a majitele pily Antonína Dudy, byl proslaven výbornou kuchyní a vyhledávanou kuželnou. Jeho bratr, učitel Antonín Lange (1889−1943) byl mimo jiné aktivním členem Klubu českých turistů a vášnivým lyžařem, mimo jiné mistrem sjezdů z Gruně do Starých Hamer.
A tak mohla být chata slavnostně otevřena v červnu 1935. Dnem D měla být sobota 15. června. Jenže i tehdy ukázala příroda (nebo Lysá?) co umí. Bylo pod mrakem, silně větrno a schylovalo se k dešti. Avšak v neděli 16. června 1935 již Skalický smíšený sbor pěl za plného slunce.
V rámci otevření chaty, která byla pojmenována po Petru Bezručovi, byly také novému nájemci předány klíče. Ten slíbil dobrou práci a péči. Také ji v budoucnu dodržel. Mezi těmi, kdož jeho slib poslouchali, byla i manželka Markéta, které se za ruku držel dvouletý Arnošt.
Necelých čtyřicet tři let poté, v březnu 1978, Bezručova chata až do základů vyhořela. Zřejmě vinou vadné instalace. Na novou chatu jsme si museli trochu počkat. 28. října 2004 poklepali na základní kámen nové chaty předseda KČT Jan Havelka a hejtman Moravskoslezského kraje Evžen Tošenovský. Záměr postavit novou chatu prošel mnoha peripetiemi, trvajícími plných jedenáct let. V tomto směru jsme celkově trochu horší než naši předkové. Nic to ovšem nemění na tom, že je třeba projevit uznání a díky stavitelům a organizátorům obou chat Bezručových. V té Křičkově skladbě „Svorně k cíli“ je také věta „Kde strnutí tam smrt, jen ruchem žijeme“. Občas bychom si písně našich předků měli poslechnout.

Petr Andrle

Původní Bezručova chata
Původní Bezručova chata
Základní kámen nové Bezručovy chaty
Základní kámen nové Bezručovy chaty
Na snímku Arnošt Lange (1901–1976) na Lysé hoře v době, kdy chatu KČT přebíral. Před ním leží bernardýn Sylva. Dar bratra Antonína. Druhé štěně jménem Rek dostal Petr Bezruč.
Na snímku Arnošt Lange (1901–1976) na Lysé hoře v době, kdy chatu KČT přebíral. Před ním leží bernardýn Sylva. Dar bratra Antonína. Druhé štěně jménem Rek dostal Petr Bezruč.
Na snímku s rodinou v poválečných letech již v Ostravě. Zleva Markéta Langeová, rozená Davídková (1908–1986),  Anna  Langeová,  provdaná Ondříčková  (*1939) a její  bratr  Arnošt Lange (*1932).
Na snímku s rodinou v poválečných letech již v Ostravě. Zleva Markéta Langeová, rozená Davídková (1908–1986), Anna Langeová, provdaná Ondříčková (*1939) a její bratr Arnošt Lange (*1932).

Diskusní fórum čtenářů

(prozatím žádný názor)

 
Zveřejněno 29.11.2015 v 19:34 hodin