Černá můra

Černá můra [ Pověst ]

Černá můra
Tlačí ho noční můra - říkalo se - a kdo to sám nezažil, nechtěl ani věřit. Taková můra přepadá člověka ve spánku, válí se po něm, dusí ho a saje mu krev. Člověk je pak velmi zesláblý a vůčihledně schází. Můra se dovede i ve všelico proměnit. V podobě slámky se protáhne klíčovou dírkou, proměňuje se v černou kočku nebo v tvora s krátkýma nohama, bez prstů a s malou hlavou. Aby můra nemohla do příbytku, kreslily se na všech rozích a dveřích domu svěcenou křídou křížky, na stůl se dávala svěcená voda a světlo přiklopené nádobou a kolem nich se udělal kruh svěcenou křídou. Celý dům se omotal konopnou nití.

V podobě černé kočky chodila můra na jednoho ševce v Hrádku za Pitínem. I postěžoval si švec známému vysloužilci. Ten, znalý světa, si věděl rady. Domluvili se, ze si na můru počíhají. Večer přišel voják k ševci. Vzal hrnec, udělal do dna dírku, postavil na stůl svíčku, rozžehl ji a překlopil na ni hrnec tak aby svíčka pod ním hořela dál. Vedle si nachystal svěcenou křídu a oba ulehli. Zatímco unavený švec ihned usnul, voják bděl a dával pozor. Najednou slyší, jak švec ze spaní naříká, a vidí, jak sebou hází. Voják rychle vyskočí z postele, odklopí hrnec a hle - ševci leží na prsou tlustá černá kočka. Neztratil ani na okamžik duchapřítomnost, sáhl po svěcené křídě a udělal s ní kříž přes okénko. Potom běžel ke dveřím a také na nich vyznačil podobu kříže. Voják přiskočil k ševci, kočka seskočila, švec se probudil a vida co se děje, hnal se s vojákem za kočkou. Kočka skákala od okna ke dveřím a naopak, ale pro kříže se nemohla dostat ven. Vrhla se na stůl, odtud na skříň a zase dolů. Pojednou zmizela. Voják vzal svíčku, sklonil se s ní k podlaze a pečlivě něco hledal. "Aj, tu je," zvolal radostně a podal ševci velkou lesklou jehlu, ať prý do ní navlékne dratev. Voják pak navlečenou dratev svázal na uzel a hodil ji do síně. Pro tu chvíli byla práce hotova, a tak šli spát. Ráno, když vyšli z jizby, uviděli v síni ležet mrtvou ženskou. Ušima měla provlečenou dratev.