Kružánky

Kružánky
Starý Vrba zrovna přikládal do pece pod léskami v sušárně, když se otevřely dveře a v nich škaredé čertisko. Vrba ani nestačil polknout strachy a zůstal ohnutý u ohniště, právě jak přikládal.

"Starý," začal čert, "co to tu děláš, že to tak krásně voní?" a hned se hrnul k peci. Děda se jenom po očku podíval na plné dva pytle kružánek, jestli jsou ještě na svém místě a honem si odskočil ke stěně. Čert musel ještě jednou svou otázku opakovat, než si děda dodal odvahy a odpověděl: "Dělám dobré pochutnání pro lidi, jestli chceš, můžeš ochutnat!" "Zkusit bych to mohl," řekl čert a nabíral si plné hrstě kružánek a házel si je do bezedného chřtánu. Tak ošklivě přitom mlaskal, že i pes Brok, který se krčil u dveří, opustil sušárnu, jak se bál. "Není to špatné," povídal pekelník, "dáš mi toho pytel!" "Jenže já za to dostávám peníze," namítl Vrba. "Peníze! Můžeš jich mít, kolik chceš," zachechtal se čert. Bouchl do stolu a hned se na něm objevil pytlík plný zlaťáčků. "No, co říkáš? Víš co, uděláme spolu obchod," pokračoval. "Můžeš jich mít kolik chceš, ale něco za něco!" Vrba začal tušit neplechu, ale co mu zbývalo, než poslouchat. "Zahrajeme si takovou hru. Budeš mi dávat otázky a já odpovídat. A abys věděl, že to myslím s tebou dobře, vymýšlej si jaké chceš. "Když na ni odpovím ano, tak jsi vyhrál a zlaťáky jsou tvoje, a když řeknu ne, tak půjdeš se mnou! No, co na to říkáš? Otázky máš tři! Ale než začneme, tak si trochu připijeme, aby se ti lépe vymýšlelo!" Tleskl do dlaní a mezi dveřmi se objevil, kde se vzal, tu se vzal, sám komorník hraběte ze zámku a hned, co si bude panstvo přát a nosil nejlepší vína a vůbec ničemu se nedivil, ani Vrbu nepoznal. Děda jenom lapal po dechu a co si tak připíjel tím panským vínem, pořád přemýšlel, jak se z té patálie jenom dostat ven. "Víš ty čertisko, kolik máš v kožichu blech?" "Ne," zajásal čert, "to nevím." "Dobře, druhá otázka. Víš ty vůbec, jak je daleko do pekla?" "Ne, nevím," smál se čert, "a honem tu třetí!" "No, já si stejně myslím," pokračoval Vrba, "že ty mne do toho pekla neuneseš. Já su pořádně těžký!" "Cha, chá, ale ano, unesu a ponesu tě jako pírko, pírečko!" "A neponeseš," vítězoslavně oznamoval děda, "neponeseš! Na moji poslední otázku jsi odpověděl ano!" Čert se zarazil, zadupal, až se sušárna otřásla, plival kolem sebe a pak vyletěl komínem. Zmizel nevítaný host. Zmizel i pytel kružánek, ale místo něho tam stál pytel plný peněz.

Děda šel dům od domu a všem chudým bohatě rozdával, sypal jim zlaťáky do ošatky na mouku. Za zbytek si postavil novou sušárnu, protože v té staré se vůbec nedalo vydržet, tak tam bylo cítit čertovinu.