Lysá hora 1323 m n. m. - královna Moravskoslezských Beskyd

Zastavení č. 9 - Skála Rudý
(500 m n. m.)

Překročením sedla mezi Zámeckým vrchem a Bílou horou jsme vstoupili do uzemíš odlišným geologickým podkladem. Je to dobře patrné na výrazném geomorfologickém útvaru - skále "Rudý", jejíž významnou odlišnost od bělostnych vápencovych skal místní lidé koncem 19. st. vystihli lidovym názvem "Čertovo hovno".

Skála Rudý a další skalky ve svahu nad cestou jsou tvořeny šedohnědymi vápnitymi slepencovymi pískovci až písčitými slepenci bašského souvrství ( střední a svrchní křída bašského vývoje slezské jednotky (. Jejich vývoj je zcela specifický, vázaný na území, ve kterém rovněž nalézáme blokové akumulace štramberských vápenců. Tato tělesa jsou usazeninami podmořských skluzů a sesuvů nahromaděnych při úpatí svahu slezské sedimentační pánve. Vznik skluzů a sesuvů provázely pískotoky a bahnotoky. Ve skále Rudý a v jejím okolí jsou odkryty právě u-loženiny pískotoků. Na některych místech můžeme dokonce nalézt zkamenělé čeřiny bývalého mořského dna. Velké bloky štramberských vápenců stržené pískotoky uvidíme přímo pod rozcestím v bocích cesty do Kopřivnice, v sedle mezi Zámeckým vrchem a Bílou horou. Tento vývoj s úpatními uloženinami se výrazně liší od tzv. pánevní facie bašského souvrství, jejíž horniny jsou odkryty v lomech na pravé straně cesty k dalšímu zastavení - v Davidově a Najvarově ka-menárce.

V těchto opuštěnych stěnovych lomech je odkryto bašské souvrství v tzv. pánevním vývoji. Jsou to zpravidla několik decimetrů mocné sledy šedých jílovitých vápenců až vápnitých jílovců a zelenošedých až zelených jílovců, které se mnohonásobně opakují. Horniny tohoto typu se usazovaly na mořském dně z hustych suspenzí plavenin ve vodě, které občas, např. při velkých bouřích, vznikaly v mělkovodních částech sedimentační pánve a pak vlastní vahou stékaly po pánevním svahu do hlubších částí, kde se rozprostíraly po dně. V takto usazenych vrstvách naspodu vystupují pískovce, které se do nadloží postupně zjemňují a přecházejí do jílovců. V mezidobí mezi jednotlivými proudy vznikaly ulo-ženiny velmi jemných jílů, jejichž jednotlivé části se velmi zvolna usazovaly z vodního sloupce. V popisovaném odkryvu k těmto horninám patří několikamilimet-rové polohy jemnych jílovců zelených barev v bezprostředním podloží vrstev vápenců. V sedimentech můžeme nalézt stopy po lezení nebo požírání sedimentů volně lezoucími červy. Úpatní uloženiny Rudého a pánevní uloženiny kamenárek se původně tvořily v sedimentační pánvi na různých, od sebe vzdálených místech. Do bezprostředního sousedství se dostaly při tektonických pohybech. l přes to, že skále Rudý je velice blízko k zastavěnému území města, nebyla nikdy využita k těžbě jako zdroj stavebního kamene. K tomuto účelu byly hojně využívány zřetelně vrstevnaté a snadno těžitelné pískovce z pánevních sedimentů ze vzdálenějších lomů, např. v Davidově a Najvarově kamenárce.

V trávních porostech na byvalych terasovych polích v okolí skály Rudy rostou některé ohrožené rostliny, např. vstavač mužský, bradáček vejčitý, okrotice bílá či horeček brvitý. V zimním období se sem stahují různé druhy drobných pěvců, zřejmě kvůli vyšší potravní nabídce na okolních keřích. Jsou to např. sýkora koňadra, sykory babka a modřinka, mlynařík dlouhoocasý, červenka obecná a stehlík obecný. V některych letech sem na zimu zalétají hejna jedinců brkoslava severního, který je domovem ve Skandinávii.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.Stramberk.cz