Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Kostel Nanebevzetí Panny Marie [ Kostel nebo katedrála ]

Nejcennější památkou Bavorova je kostel, zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie, odborníky a milovníky umění nazývaný vzácnou a uměleckou památkou jihočeské gotiky.

Byl vystavěn bratry Petrem, Joštem a Oldřichem z Rožmberka v letech 1380 na místě původního, ale menšího kostela založeného Bavory.
Roku 1373 byl vysvěcen ctihodným bratrem Hynkem z řádu poustevníků sv. Augustina, biskupa Ladmirského.
Měří 42,5 na délku, 16 m na šířku a 18 metrů na výšku.

Veškerá vnitřní výzdoba pochází z doby po požáru kostela roku 1649.
V kostele je celkem 9 oltářů.
Na hlavním oltáři je obraz Nanebevzetí Panny Marie a 4 velké sochy učitelů církevních - sv. Řehoře, sv. Ambrože, sv. Augustina a sv. Jeronýma.
Na tombě oltáře je ve zlatě umělecky provedeno jedno pole schwarzenberského znaku - Turkova hlava s chomáčem vlasů na vrchu a na té stojí černý havran se zlatou páskou na krku.

Kostel má dvě věže, jednu nižší s cimbuřím, zvanou Rožmberskou.
Zda je původní či shořela při požáru kostela v roce 1472, kdy se na ní 2 zvony rozlily, není známo. Na této věži je ciferník bývalého orloje. Je to snad jediná ukázka německého vrubového písma "Kerbschiftu", o němž se zjistilo, že bylo hodně používáno za norimberského hvězdáře Königsberka - 1436 až 1476. Snad byl některým Rožmberkem objednán.

Vyšší věž, zvaná Nová, byla vystavěna roku 1604. Původně byla až o dvě poschodí vyšší, ve slohu barokním s cibulovitou bání. Tato věž měří 54 metry.

Základní kámen byl vysvěcen farářem Germanem za přítomnosti purkmistra Vavřince Hrdličky a primasa Ondřeje Huttara.
Stavitelem byl Vlach Petr Sytha z Vodňan.
Náklad na stavbu obnášel 200 kop grošů míšenských.
Nynější podobu dostala po požáru roku 1867.

Varhany o 32 znějících rejstřících jsou z roku 1874. V roce 1939 byly rekonstruovány. Opraveny byly hlavně píšťaly.

Kamenná křtitelnice nese letopočet 1679.

Obrazy křížové cesty, malované Felixem Faberou, jsou z roku 1831.

Postranní chory, pravý literácky, levý kantorský nebo také zvaný fagulantský, jsou ze 17. století.
Hudební a zpěvácký chór byl postaven na místě starého roku 1780.

Kostel prodělal několik požárů. Roku 1472 vyhořel. Roku 1649 opět vyhořel a 4 zvony se rozlily. Po tomto požáru byla kostelní loď postavena švýcarským stavitelem Petrem Spinetem a tehdy zmizelo z kostela jeho gotické dvoulodí.
Roku 1867 shořela Nová věž a v té se opět 4 zvony roztavily. Oltáře sv. Lukáše a Marka, rozeslání 12 apoštolů, sv. Mikuláše a Všech svatých, pocházejí z doby po požáru roku 1649. Bývaly to oltáře cechovní.
V kapli Božího hrobu v malém kostelíčku (bývalé sakristii) je oltář sv. Floriána, na památku velkých požárů Bavorova a modely starých bavorských domků. Nahoře na témže oltáři je soch sv, Rocha s rakvemi u nohou, na památku moru v Bavorově, řádícího roku 1680. Malá holubička s dopisem v zobáčku je znakem, že bavorovký kostel byl privilegován.

Zvláštností bavorovského kostela je spojovací chodba, vedoucí z děkanství do kostela, a proto nemusí být kostel zavírán zvenčí.
Také zvonění každou středu v osm hodin ráno je zvláštností, zavedenou P. Ant. Vilémem Hynkem z Vltavína na paměť moru roku 1680.

Původní kostel, založený Bavory, byl filiální kostelu v Blanici. Roku 1334 Rožmberkové přeložili faru do Bavorova a kostelu přidělili dvůr, aby zde mohla býti zřízena fara. A pravděpodobně je fara původní stavení. Nasvědčují tomu vysypávané zdi. Opravy fary jsou zaznamenány, a to poslední roku 1868 a roku 1957 byla opravena uvnitř., v roce 1970 zvenku.

V kostele, v kapli Anděla Strážce, jsou vezděny tyto náhrobní kameny: Mikuláše Bejšovce z Bejšova z roku 1580, Ondřeje Huttara Krumlovského, primátora bavorovského, Anny Radkovicové, rozené Markvartové, z Hrádku a na Dubu, manželky Hynka Radkovice, držitele Bílska, pana Václava Slavíka, faráře bavorovského z roku 1775.

Mimo to je ještě více kamenů vezděno pod zpěváckým chorem. Nejstarší z nich, bez letopočtu a nápisu, s prostým křížem, je podle tvrzení znalců starší, než kostel sám. Na jednom z kamenů je znatelný nápis "z Tetova". V letech 1441 byl Vilém z Tetova hejtmanem na Helfenburku. Na jiném kameni je znatelný znak - dva o sebe opření kapři. Kosořové z Nihošovic měli ve znaku kapra. Roku 1403 byl Mikuláš Kosoř z Nihošovic purkrabím na Helfenburku.

Na jiné desce je trochu znatelná buvolí hlava. Na jiných jsou neznatelné nápisy. U oltáře Všech svatých je vezděna mramorová deska Anny Vesecké na Olbramovicích v Blanici z roku 1583. V kapli Božího hrobu je zlomek náhrobního kamene, snad P. Ant. Benedikta Dušera, děkana bavorského, blanického a strunkovického z roku 1740, který si přál být pochován v kostele mezi dveřmi, jimiž se jde z fary do kostela. Pokud víme, byli v chrámu i dva členové rodu Cukrů z Tanfeldu na Dubu, paní Alžběta Huttarová roku 1691, paní Helena Otýlie Hynková z Vltavína roku 1658, Jan František Hynek z Vltavína roku 1689, Matouš Huttar roku 1696, Fr. Klement z Vltavína roku 1702, P. Ant. Vilém Hynek z Vltavína, farář bavorovský roku 1730, Markéta Dušerová, hejtmanka krumlovská roku 1736, P. Aug. Benedikt Dušer, děkan bavorovský roku 1740, Fridrich Sturani a Florián Sturani - schwarzenberští úředníci roku 1746 a 1741 a jiní.