Filiální kostel sv. Markéty

Filiální kostel sv. Markéty [ Kostel nebo katedrála ]

Kostelík svaté Markéty s opevněním (kostelec) v blízkosti gotické středověké tvrze. Kostel sv. Markéty byl od roku 1348 jmenován jako farní, do roku 1758 patřil jako filiální kostel k Choustníku, od tohoto data ke Hrobům.

Smrčkové z Mnichu zvětšili kostel.

Polygonální presbytář je zvenčí podepřen dvěma opěrnými pilíři. Křížová renesanční klenba z 2. poloviny 16. století, renesanční průčelí rovněž ze 16. století. Loď má plochý strop, podlaha je kamenná. Kostel má osm oken, zakulacenými, poloobloukovými.

Kostelní věž je 31 m vysoká a stojí na severní straně kostela. Ve spodní části je sakristie, s jedním malým okénkem na východ. Na věž se vystupuje po dřevěných, stříškou krytých schodech, vedoucí ze hřbitova. Práh kostela má 562 m nad mořem.

Jiří Homut z Harasova spolu s manželkou svou (Alžbětou) Eliškou z Cimburka daroval roku 1610 dva zvony ke kostelu radenínskému. Velký (Karel) měl 20 centů, vysoký byl 90 cm a průměr měl 110 cm. Malý měl 10 centů, výšku 77 cm a průměr 94 cm.

Jan Špork dal kostel Choustnický, jenž byl bezpochyby v třicetileté válce zpustošen, opět vystaviti a roku 1687, 2. července posvětiti.

Hrabě Ferdinand Ignaz des Fours nechal postavit barokní osmibokou kapli sv. Barbory z roku 1732 s kopulí, v níž jsou malby podobného typu jako v kostele svatého Mikuláše v Praze. V kopuli jsou čtyři okna, ve zdech tři, z toho okno za oltářem je zpola zazděné. Strop kaple s obrazy čtyř posledních věcí člověka. V kapli je oltář s obrazem malovaným na plechu sv. Barbory - stětí její vlastním otcem.

Nový oltář pro radenínský kostel zakoupila Marie Konstancie rozená Šporková, ovdovělá Týřovská (později Voračická) v roce 1749. Hlavní oltář na čtyřech sloupech umně vyřezávaný zdobí obraz sv. Markéty, jak s křížem v ruce přemáhá obludu pekelnou. Obraz je na plátně. Nad ním je ještě jeden obraz, také na plátně a ten zobrazuje Nejsvětější Trojici. Svatostánek je dřevěný a na dvířkách byl obraz Panny Marie Klokotské. Tumba i menza jsou dřevěné, tumbu vepředu zdobil erb hraběcí rodiny. Po stranách oltáře jsou dřevěné branky, vedoucí za oltář s dvířky, se sochami sv. Zikmunda a Vojtěcha. K oltáři se vystupuje po dvou dřevěných schodech. Oltář je ve dřevě, ale pozlacení, mramorování a polychromie je již sešlá.

Radenínský kostel patřil do roku 1758 jako filialní k Choustníku, kdy Marie Terezie, říšská hraběnka Kolowrat-Krakowsky-Liebsteinsky, rozená Caretto-Cavriani di Millesimo, dotovala a zřídila farní beneficium v Hrobech dne 21.6.1758 a připojila radenínský kostel k Hrobům. V Choustníku zřekla se i pro své potomky patronátního práva.

V místě kolem bývalé kostnice (márnice) byly pohřbíváni do jámy vojáci z vojenského lazaretu umístěného na zámku v dobách napoleonských válek. (Neoznačeno.)

Asi roku 1850 Kristína Strnadová z Radenína čp. 17 (bydlící ve Vídni) darovala na plechu malovaný obraz Panny Marie s Ježíškem.

V roce 1855 byla hrobka Zuzany Černínové z Chudenic otevřena, ale kromě zlatého prstýnku a zbytky křížku a růžence nebylo ničeho nalezeno.

Kostel má osm oken, zakulacenými, poloobloukovými, které byly opraveny roku 1856.

Náhrobky dal hrabě Eugen Černín z Chudenic roku 1858 vyzdvihnout z dlažby a vsaditi ke stěnám chrámu.

Kostel byl omítnut roku 1860. V presbytáři po levé straně vedle sakristie stával oltář sv. Františka z Pauly. Obraz tohoto světce vymaloval na plátně roku 1860 Bedřich Kamarýt, kaplan v Černovicích, později byl děkan v Deštné.

6.9.1861 byla báň na věži opravována. V báni nalezla se tehdy plechová skříňka, s některými česky, německy a latinsky psanými spisy, které byly vlhkem sešlé a jen zčásti se daly přečísti. Byla tam též nalezena pamětní mince z doby korunovace císařovny Marie Terezie. Ve spisech je zmínka o vrchnosti, o cenách viktualií tehdejší doby.

Druhá oprava věže se stala 1869. Hořejší báň střechy s lucernou plechem pobyta a křížem opatřena. Do roku 1868 byl na vrcholu věže obraz sv. Markéty, na plechu malovaný a rezem zničený obraz vítr shodil. Pamětní spis do báně napsal tehdy Josef Šabata, purkrabí. Uvádí v něm změnu valuty v roce 1858 z vídeňské měny na rakouskou, ceny potravin, o konstituci z roku 1860, o zasedání sněmu zemského a říšského, o tom jak 16.8.1866 táhli Radenínem první pruští husaři a huláni.

Sochy od kostela byly v roce 1870 přeneseny ke kapli sv. Jana Nepomuckého.

Na levé straně je kamenná socha sv. Františka de Paula z roku 1717 a na pravé straně Jan Nepomucký z roku 1727.

Obraz Neposkvrněného početí Panny Marie a Svaté Rodiny na plátně malovaný v pozlacených rámech darovala roku 1872 Kateřina Spinlerova a rok před tím, dala tato paní svým nákladem opravit malé postraní oltáře v lodi chrámové.

Asi 1880 byl sešlý obraz sv. Františka z Pauly zrušen a na místo něho dala si postaviti paní patronka Jindřiška de Latour, dvě dřevěné patronátní lavice a nad ně hraběcí erb a vedle na zdi visí obraz sv. Františka z Pauly.

14 obrazů Křížové cesty starých na plátně malovaných, koupených roku 1893 z Kasejovic.

V presbytáři zavěšen byl za sklem hřeb, podobný sv. hřebům a dotýkaný na sv. kříži v Římě. Darovala jej paní hraběnka Helena de Latour na památku úmrtí jejího jediného syna Jindřicha roku 1901.

Při třetí opravě věže v roce 1901 byl spis z věže vyzdvižen a v archivu zámeckém uložen. Opravu provedl mistr tesařský z Radenína Antonín prošek, vulgo Říha.

V květnu 1916 byly poslední kameny zasazeny do zdí. Jeden nedopatřením zazděn obráceně.

Zvon Karel byl za války 25.10.1917 zrekvírován. Na věži rozbit a po kusech spuštěn dolů.

10. září 1940 byl vysvěcen nový zvon a zavěšen na věž kostela. Pořídili jej společně hraběcí rodina de Latour a dp Perneger Josef, děkan a vikář v Hrobech.

V dubnu 1942 byl odebrán 420 kg zvon Václav a umíráček. Zbyl zvon z roku 1610. Umíráček byl vrácen v roce 1946. Zvoněno jím v poledne o Hodu božím velikonočním.

Za komunistů se vybavení kostela poničilo a rozkradlo (obrazy křížové cesty).

Asi v roce 1967 zcizena putovní soška Panny Marie (stáří 300 let).

V roce 1969-70 oprava krytiny věže a výměna oken.