Poloha a historie

Poloha a historie [ Historie (archivní dokument) ]

Rašín leží 288 m nad mořem jižně pod svahem pohoří Chlum při železniční trati Turnov-Hradec Králové mezi stanicemi Jeřice a Třebovětice. Reliéf okolní krajiny je jen velmi mírně zvlněný s kvalitní zemědělskou půdou. Původně byl Rašín obklopen rozsáhlým lesem, který na východě sahal až k obcím Hněvčeves a Cerekvice nad Bystřicí. Již více než sto let je obec z největší části obklopena poli.

Po celou známou historii se na okolních polích pěstují stejné plodiny: cukrovka, kukuřice, obilí a brambory. V první polovině tohoto století byla významnou plodinou čekanka, která se pěstovala k dalšímu zpracování sušením.

Koncem 18. století, kdy obec tvořil větší dvůr obklopený několika staveními, byl Rašín známý chovem koní. Později se stala obec typickým sídlem malorolníků, jejichž ženy podle možností pracovaly především v textilních továrnách v nedalekých Hořicích.

V poměrně krátkém období od 50. let byl v Rašíně umístěn velkochov dojnic. V současné době sídlí v obci řada drobných živnostníků, zemědělství není převládajícím předmětem obživy aktivně činných obyvatel. Ne zanedbatelná část obytných domů je užívána k rekreaci.

V katastrálním území Rašína (zčásti obce Ostrov) byla v roce 1998 vyhlášena na rozloze 69 ha přírodní památka "Kazatelna". Jejím účelem je ochrana xerotermního lesa svazku Quercion s výskytem chráněných a ohrožených druhů rostlin.

Rašín je v písemných dokladech prvně zmiňován roku 1134, kdy náležel Prenešovi, synu Markovu z Hořic. Od něj koupil Rašín Jan, biskup pražský a daroval ho Strahovskému klášteru. Po delší době, kdy se vystřídalo několik dalších majitelů, získali Rašín pánové z Pecky a spojili tím jeho osud s Třebnouševsí.

V době pobělohorské bylo Peckovské panství nuceně připojeno ke knížectví Frýdlantskému a Rašín se stal majetkem Albrechta z Valdštejna a také součástí Hořického statku. Od roku 1629 byl Rašín (spolu s Třebnouševsí) v lénu c.k. plukovníka Petra Adolfa, který své právo později postoupil hraběnce Oktávii Strozzi. Její syn Petr Strozzi dostal od císaře Leopolda Hořické panství a tím i Rašín roku 1661 do neomezeného vlastnictví. Závětí se po smrti jeho manželky Marie Kateřiny se stal Rašín majetkem nadace zřízené Petrem Strozzi.

Během Raabovy pozemkové reformy byl Rašín jako nadační statek roku 1773 parcelací rozdělen mezi 22 usedlostí, za patnáct let potom již bylo v Rašíně usedlostí 27.

Rašín byl podle platných nařízení do roku 1848 spravován rychtářem dosazovaným vrchností. Podle dochovaných záznamů byl posledním rychtářem v Rašíně František Mach z domu č.20.

Změnami roku 1848 bylo obcím dáno právo volit si ze svého středu výbor a představeného pečující o pořádek a správu obce. Prvním představeným Rašína byl zvolen v roce 1848 Václav Kopecký z čísla 12, prvním starostou byl v roce 1878 zvolen František Šoltys z čísla 4. Jako samostatná obec volil Rašín své starosty až do reformy v roce 1960, kdy byl správně připojen k Třebnouševsi.

Samostatnou obcí se Rašín stal opět v roce 1990. Starostou obce byl zvolen Václav Pour, který tuto funkci zastával opakovaně dvanáct let. Po volbách v roce 2002 se stal starostou Vladislav Zubr.