VOSKA Václav

VOSKA Václav [ Osobnost ]

VOSKA Václav (* 21. 10. 1918 Praha, + 20. 8. 1982 Valašské Meziříčí) - český herec

Václav Voska nedokončil studia práv a v roce 1939 se stal členem Divadla na Vinohradech. V roce 1945 odešel do činohry Národního divadla a od roku 1950 až do své smrti hrál v Městských divadlech pražských. Zprvu byl obsazován pro svůj přitažlivý zjev do rolí milovníků (Kristián, Rostand: Cyrano z Bergeracu), brzy se ukázalo, že jako herec intelektuálního ražení je předurčen pro role charakterní. Na klasickém repertoáru si v 50. letech vypěstoval vysokou hlasovou kulturu, jež se stala základem jeho další tvorby. Zatímco prostředky mimiky a gestiky využíval střídmě, charakteristiku postavy budoval především svým melodickým a bohatě odstíněným hlasem, schopným sdělit nejjemnější citová, rozumová hnutí i mnohé nevyslovené v dokonale předem promyšleném dialogu. Velký prostor pro hlasovou charakterizaci postavy našel v klasickém i moderním konverzačním žánru, ve fraškách (Advokát, Hirson: Jsem špatná, špatná ženská) a detektivkách, společenských (Lord Goring, Wilde: Ideální manžel) či satirických komediích (MoliŹrův Tartuffe nebo ve filosofických hrách (Möbius, Dürrenmatt: Fyzikové, Alcest, MoliŹre: Misantrop). Při interpretaci čechovovských postav volil nezvykle groteskní pojetí (Serebrjakov, Strýček Váňa). Jedním z vrcholů jeho mistrovství se stal tragický Richard II. ze stejnojmenné Shakespearovy historické hry, cynický Edgar z Dürrenmattovy úpravy Strindbergova Tance smrti, a zejména Dürrenmattův Romulus Veliký. Vytvářel psychologickým dokreslením překvapivě životné typy právě v tzv. západních bulvárních hrách se současnými náměty, jejichž autoři se dotkli jen povrchu anebo přímo zneužívali divákova sentimentu, v nichž oživoval typ pragmaticky sobeckého člověka moderní společnosti druhé poloviny 20. století (Magis, Marceau: Vajíčko). Tehdejší představení Městských divadel, kde vedle V. Vosky účinkoval Felix Le Breux a další vyzrálí herci, patřila ke skutečným divadelním zážitkům.

Zatímco film ani televize mu skutečně velkou příležitost nikdy neposkytly, byl Voska uznávaným rozhlasovým hercem. Interpretoval mnohé básnické i prozaické texty zejména v pražské básnické vinárně Viola a v televizi i rozhlase. Často četl komentáře k cestopisným a naučným filmům, ale byl i vtipným průvodcem televizního seriálu Sňatky z rozumu, natočeného podle Neffovy pentalogie. Významná byla jeho práce pro filmový dabing (mimo jiné přetlumočil Voskovce ve Dvanácti rozhněvaných mužích), který pomáhal povýšit na samostatnou uměleckou disciplínu.