Etnografický subregion Plzeňsko

Etnografický subregion Plzeňsko [ Etnografický subregion ]

Zeměpisné vymezení
Úrodná, bohatá oblast Plzeňska v užším smyslu slova (Plzeň s nejbližším okolím) zahrnuje v širším pojetí i další oblasti - Staňkovsko, Horšovotýnsko, Merklínsko, Plassko s Kralovicemi, Sulislavsko a Rokycansko.

Historicko-národopisné vymezení
V kraji na sever a severovýchod od Plzně se zřetelně projevují vlivy blízkých středočeských oblastí, nejvýrazněji Podbrdska. V západněji položených místech sílí vlivy německé.

Lidová architektura
V lidové architektuře je třeba zmínit krajovou variantu českého roubeného domu - chalupu s velkými kabřinci (malá šikmá stříška vybíhající nad lomenici). Na Klatovsku se dochovaly špýcharové domy , jaké známe z Chodska, ale i domy hrázděné , které sem pronikaly ze západnějších oblastí osídlených německým obyvatelstvem. Nejhonosněji působí zděné statky plzeňského typu .

Kroj
Kroj rázu střídmějšího ve výzdobě, bohatého ve tvaru. V minulosti byl považován za syntézu českého kroje, o čemž svědčí i využití těchto znaků v kostýmech pro operu Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta.Tvarově zaujme především široká bílá holubice na ženských čepcích, jejíž křídla se od 30. let 19. století zvětšují až do šíře ramen, nebo bohatě vrstvené do půli lýtek dlouhé sukně vystlané 15 až 25 spodničkami. Oblíbené byly červené bavlněné fěrtochy - baboráky - s uzoučkými pestrými proužky. K oblečení patřily tradiční červené punčochy, nosívané i na Chodsku, a nízké černé střevíce. Muži měli kroj jednoduchý, v zásadě podobný jiným českým krojům. Nosívali modrý soukenný šat, žluté koženky, vysoké boty, na hlavu si kladli vydrovky z červeného sukna se zlatým střapcem, lemované černou vydrou, na vydrovku pak klobouk. Zvláštní pozornost zaslouží kroj plasský . Vymyká se stylu západočeských krojů především precizní velkoplošnou ornamentální výšivkou zástěr, plen a čepců "s ouškama", jejichž laloky krajkou úplně zacloňují profil ženy.

Lidový tanec a hudba
Na Plzeňsku našel uplatnění tanec západních a jižních Čech do kolečka . Jeho původní varianta byla pouhým přeskakováním z nohy na nohu, při čemž se tanečník otáčel, vrtěl kolem osy svého těla střídavě na obě strany. Vývoj směřoval k tanci párovému. Tančí se zde i polka. Hudební doprovod poměrně dlouho zajišťovali samotní dudáci. Od konce 18. století dosáhly veliké obliby jarmareční písně skládané lidovými písničkáři. Mezi prostým lidem, ale i ve vyšších kruzích, byl v období baroka a rokoka oblíbený nástroj spojující prvky houslí a kolovrátku niněra . Později se uplatnila malá selská muzika v tříčlenném obsazení dud, Es klarinetu a houslí. V současnosti muziky folklórních souborů užívají kromě velké dudácké hudby s kontrováním violy nebo houslí a kontrabasem také muziku štrajchovou , ve složení dvoje housle, dva klarinety, viola a kontrabas.

Literatura:
Národopisné regiony Čech a Moravy

Texty:
Zuzana Gregorovičová
Zbyněk Žůrek

Fotografie:
Petr Dvořáček
Karel Šmirous
Zbyněk Žůrek

Hudební ukázky:
poskytlo Vydavatelství Gnosis
Vydavatelství Písnička

Videoukázky:
František Synek
Zbyněk Žůrek

Vydáno ve spolupráci s občanským sdružením Folklorum, provozovatelem serveru www.FolklorWeb.cz