KRKONOŠE A PODKRKONOŠÍ

KRKONOŠE A PODKRKONOŠÍ [ Lidové tradice ]

Písničky z Krkonoš a Podkrkonoší, které má ve svém repertoáru soubor Kvítek z Hradce Králové. Soubor u jednotlivých písniček zjišťuje zajímavosti o jejich vzniku. Například "Když jsem šel z Batňovic" byla překvapenim i pro obyvatele této obce. Zde jsou některé písničky uvedeny:
Já mám holku z Bratrouchova
Já sem tu ze Lhoty sám
Když sem já šel s pašeráky přes hranice
Když sem šel z Batňovic
Ta Rtyně je dlouhá ves
Ty hronovský kostelíčku
Zazpíval mně sedmihlásek

KRKONOŠE A PODKRKONOŠÍ
Od centra vzdálený horský kraj byl chudý a tvrdý živitel, na kterém si člověk musel kus chleba vybojovat a vyvzdorovat. Zemědělství by bylo sice samo stačilo dát práci při překopávání půdy, vybírání kamene, "lanování" hnoje do strmých strání, ale uživit samo všechny nemohlo, i když se zvlášť rozmáhal chov dobytka. Proto si většina lidí přivydělávala po lesích kácením a svážením dříví, dobýváním kamene, sezónními odchody na práci "do kraje", také pašováním, ale hlavně domácím tkalcováním. Práci dávaly i doly a šachty, nebo hamry na řekách. Není divu, že dostatek energie, dříví a hlavně pracovních sil dal vznik časnému průmyslu, který se rozvíjel především na harrachovských panstvích na Jizeře. Kapitál tak spoutával nejen zaměstnance fabrik, ale faktorský systém tisknul také tkalce i skláře a perlaře.
V době obrozenecké zaujaly kniha a kultura v životě podkrkonošském stejně důležité místo jako starosti hmotné. Mnozí obyvatelé Krkonoš sami tvořili nebo čtené přetvářeli, psali kroniky, veršovánky, skládali písně, muzicírovali, hráli divadlo. Krkonošský kraj a lid nacházely své spodobitele a kronikáře i mezi spisovateli. Především to byli ti, kteří tu vyrostli nebo déle pobývali (F. L. Čelakovský, K. H. Mácha, V. Kl. Klicpera, K. J. Erben, B. Němcová). Velké spisovatele 2. pol. 19.stol. zaujaly především některé zvláštní stránky v životě kraje: životní opravdovost a optimismus, který tu lidem pomáhal překonávat nepřízeň přírody a společnosti, odhodlání drobného horala k boji za lepší život, silné kulturní tradice a zájmy, projevující se divadlem, řezbářstvím, zpěvem, lidovou muzikou i lidovým vyprávěním, a konečně hloubalství, hledající a někdy po svém nacházející poměr k novým myšlenkám a proudům.
K. V. Rais - Zapadlí vlastenci, O ztraceném ševci; Antal Stašek - v temných vírech, O ševci Matoušovi; J. Š. Kubín; Amálie Kutinová a Marie Kubátová - Daremné poudačky, hra Jak přišla basa do nebe. výňatky z doslovu Frant. Cuřína ke knížce Amálie Kutinové a Marie Kubátové Krakonošův rok

Informace poskytl soubor Kvítek z Hradce Králové. Děkujeme.