Historie obce Kunovice

Historie obce Kunovice [ Historie (archivní dokument) ]

Název se objevuje ve starších latinských pramenech ve tvaru Kunowicz, Kunowitz, česky Kunowice, Kunovice. Název je patrně odvozen od osobního jména Kuna a znamená "ves lidí Kunových”. V místním nářečí: (ty) Kunovice, do Kunovic, ke Kunovicom, v Kunovicách, za Kunovicami; Kunovjáci; kunovskej.

Kunovice se poprvé připomíná v r. 1413, kdy man olomouckého biskupství Mikšík z Bystřice zajistil své ženě Markétě věno.
Zpráva výslovně uvádí, že Mikšík v Kunovicích sídlil - nepochybně na zmiňovaném dvoře.

Obyvatelé se živili převážně zemědělstvím.

Do r. 1849 byly Kunovice součástí panství Kelč, které náleželo k Přerovskému kraji. Od r. 1850 byla obec součástí politického okresu Valašské Meziříčí a spadala do obvodu okresního soudu ve Valašském Meziříčí. Sloučením okresu Valašské Meziříčí se stala v r. 1960 součástí nynějšího okresu Vsetín. Kunovice tvoří samostatnou obec, v l. 1985-1990 byly spojeny s dalšími obcemi s obcí Loučkou jako její místní část. Kunovice mají nyní 2 místní části - Kunovice (154 domů) a Kunovice-U nádraží (17 domů).

Do roku 1726 byly Kunovice přifařeny k faře Kelč, od roku 1726 do roku 1784 k faře Podhradní Lhota a od roku 1784 k nově zřízené faře v Loučce.

V roce 1823 požádala obec o zřízení vlastní školy, která byla vystavěna a slavnostně otevřena 30. 5. 1875.

V roce 1892 byla postavena v Kunovicích kaple a zřízen místní hřbitov. Spojení se světem se obci dostalo výstavbou železniční tratě, na které byl zahájen provoz 1.7.1878.

Spolkovou činnost v obci zastupovaly Valašská beseda (1903-1921), jejíž knihovna se stala základem obecní knihovny, Sbor dobrovolných hasičů (od r. 1890), Sokol (od r. 1920), Sdružení venkovské omladiny (od r. 1921).

Za období I. republiky byl vybudován místní vodovod, veřejné osvětlení, byla zřízena telefonní ústředna, postaven hostinec, kde se hrálo ochotnické divadlo, byl založen spolek Sokol a Omladina.
Za období II. světové války bylo v okolí obce silné partyzánské hnutí, které bylo podporováno místními občany. Pro výstrahu pak okupanti popravili čtyři partyzány uprostřed obce.
Po válce opět obec doznala změn.
V roce 1957 bylo založeno JZD, které od roku 1972 přešlo pod JZD Kelečsko, kde existuje dodnes. Dále byly postaveny kravíny, zbudována kanalizace v obci, opraveny komunikace, otevřena mateřská škola, zrekonstruována základní škola, postavena hasičská zbrojnice a kulturní dům.