Přírodní památka Ondrášovy díry

Přírodní památka Ondrášovy díry [ Přírodní památka ]

Základní údaje: Přírodní památka Ondrášovy díry představuje jeskynní systém na rozeklaném temeni rozsochy Lukšince, 2 km severozápadně od vrcholu Lysé hory (1323 m). Nachází se v nadmořské výšce 840 až 940 m v Lysohorské hornatině v centrální části Moravskoskezských Beskyd. Katastrální území Malenovice a Staré Hamry II, okres Frýdek-Místek, CHKO Beskydy. Vyhlášeno: ONV Frýdek-Místek, 27. 4. 1990. Celková výměra 4,50 ha.

Motiv ochrany: Ochrana podzemního systému pseudokrasových puklinových a rozsedlinových jeskyní a jejich ekologických funkcí. Významný geomorfologický útvar, dokládající vývoj pískovcových flyšových formací. Terénní deprese, závrty a rozseté skalní bloky po svazích jsou důkazem účinků mrazu, ledu a gravitačních pohybů v této oblasti. Ojedinělá zoologická lokalia s koloniemi ohrožených druhů netopýrů.

Geologie, půdní poměry: Geologický podklad je tvořen godulskými vrstvami, ve kterých se střídají mocné glaukonitické vrstvy pískovců s vrstvami jílovců a slepenců. Vznik pseudokrasových jeskyní je výsledkem druhé a třetí fáze třetihorního vývoje, kdy byla celá souvrství tektonickými pohyby deformována a lámána soustavami různě se křížících puklin a trhlin. Další vývoj je spojen s periglaciálními pochody a svahovými procesy. Tyto narušené lavicovité vrstvy pískovců byly vystaveny intenzivnímu mrazovému zvětrávání a gravitačnímu posunu hornin. Rozrušené bloky pískovců pak sjížděly do údolí. Sesuvem odtržených vrstev po poddajných blocích jílovců a ledu vznikaly systémy puklinových chodeb i větší dutiny. Pukliny byly mnohde překryty jinou vrstvou pískovce a nakupenými bloky, čímž vznikly různě dlouhé a různě velké podzemní prostory. Povrch byl zarovnán pokryvnými hlínami a vegetací. Územím přírodní památky prochází neostrá hranice mezi hnědými lesními půdami a horskými podzoly. V obou případech je pro tyto výšky příznančná malá mocnost půd, středně bohatý obsah živin a značná skeletovitost.

Délka několika zdejších jeskyní se pohybuje od 8 do 217 m a hloubka až 34,5 m. Tvoří je obtížně průlezné pukliny rozestupujících se bloků pískovců, které jsou poměrně úzké, krátké, bez krápníkové výzdoby. Jejich vývoj nebyl ještě ukončen a dochází k posunu kamenných bloků a k řícení. Proto jsou pro veřejnost nepřístupné.

Botanika: Uměle založené porosty s převahou smrku (Picea abies), vtroušeným jeřábem (Sorbus aucuparia) a bukem (Fagus sylvatica). Podrost tvoří např. třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), papratka samičí (Athyrium filix-mas) a papratka horská (Athyrium distentifolium), bika lesní (Luzula sylvatica), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), šťavel kyselý (Oxalis acetosella) a zlatobýl obecný (Solidago virgaurea).

Zoologie: V jeskyních žije množství bezobratlých živočichů, úkryt v nich hledají také drobní savci. Každoročně zde zimuje netopýr velký (Myotis myotis), a střídavě netopýr vousatý (Myotis mystacinus), netopýr vodní (Myotis daubentoni), netopýr řasnatý (Myotis nattereri) a netopýr brvitý (Myotis emarginatus).

Lesnictví: Smrkové, mezernaté, uměle založené porosty na kamenitých až balvanitých půdách se nacházejí převážně ve fázi tyčovin. V úzkém pruhu kolem vchodu do jeskyně rostou zakrslé formy dřevin. Jen v jižní části území je na malé výměře přičleněna smíšená buková kmenovina. Intenzivní lesnické využití se nepředpokládá, pouze v příznivějších terénních podmínkách budou možné zásahy ve prospěch stanovištně vhodných dřevin.

Management, ohrožení, návrhy opatření: V lesních porostech se hospodaří podle platných lesních hospodářských plánů, zpracovaných v součinnosti s orgánem státní ochrany přírody, přičemž podkladem pro zpracování jsou ochranářské plány. Není dovoleno pojíždět těžkými mechanizmy a trhání pařezů výbušninami. Vchod do jeskyně uzavřen mříží, jednak z bezpečnostních důvodů, jednak pro klid netopýrů.

Historie: K Ondrášovým dírám se vztahuje řada pověstí.