Naučná stezka Stříbrný chodník v Odrách - zastavení č.8

Naučná stezka Stříbrný chodník v Odrách - zastavení č.8 [ Informační tabule ]

Naučná stezka "Stříbrný chodník" v Odrách

Naučnou stezku zřídila v roce 2000 70/13 Základní organizace Českého svazu ochránců přírody v Odrách za pomoci členů Klubu historie dopravy z Ostravy a AVZO Odry.

Zastavení č. 8 - Řeka Odra

Řeka Odra je evropským veletokem a svou vodností zaujímá 27.místo v Evropě. Plocha povodí řeky Odry činí 118 600 km2, z toho v ČR 10 288 km2. Délka toku je 861 km, ale na území ČR jen 131 km. Odra pramení v Nízkém Jeseníku v nadmořské výšce 632 m pod Fidlovým kopcem (680 m.n.m.). Nejnižším bodem řeky Odry na našem území je její soutok s řekou Olší (195 m.n.m.).

Upravený pramen řeky Odry se nachází na území Vojenského újezdu Libavá a je přístupný po červené turistické značce z vesnice Kozlov. Tok řeky je od pramene po obec Heřmánky přirozený bez významnějších úprav koryta, od Heřmánek níže je tok v místě zástavby, komunikací a železnice stabilizován opevňováním břehů.

V minulosti byla řeka překonávána především brody, které jsou v současnosti k nalezení jen na horním toku. Při vyšší vodě však tato cesta nebyla použitelná a začali vznikat první mosty a lávky (dříve dřevěné, později ocelové nebo železobetonové).

Voda z Odry byla dříve využívána pro pohon vodních mlýnů, pil,valch a stoup. Proto byla na řece Odře zřízena řada jezů a náhonů. Většina těchto vodních děl se však do dnešního dne nedochovala.

Řeka Odra má velký význam především z přírodního a krajinotvorného hlediska. Je páteří CHKO Poodří, spolu s břehovými porosty a údolní nivou je významným krajinným prvkem podle zákona na ochranu přírody a krajiny, většina jejího toku je součástí územního systému ekologické stability jako regionální či nadregionální biokoridor, který umožňuje migraci rostlinám a volně žijícím živočichům.

Od pramene po tzv. čtvrtý splav pod Loučkami je řeka zařazena mezi pstruhové vody, od tohoto jezu níže je vodou bílou, mimopstruhovou. V povodí řeky Odry bylo v padesátých letech uváděno 30 druhů ryb včetně mihulovců. Do současnosti vyhynul jelec jesen, koljuška mořská a mihule říční. Introdukcí přibyly tolstolebec pestrý, amur bílý, hlavatka podunajská, ouklej obecná a bolen dravý. Nověji byl v povodí řeky Odry prokázán výskyt původní vranky pruhoploutvé, mřenky mramorované, mníka jednovousého a zavlečené střevličky východní. Posledním zástupcem mihulovců je chráněná (kriticky ohrožená) mihule potoční, která se velmi vzácně vyskytuje ve vodním náhonu v Jakubčovicích nad Odrou.

V Odře se doposud vyskytuje chráněný rak říční a to i ve světle skutečnosti, že od pramene po město Odry jde o silně znečištěnou vodu (IV. třída) a níže až po hranici s Polskem o velmi silně znečištěnou vodu (V. třída). Nejvýrazněji se na tom podílí ukazatel fekálních koliformních baktérií.