Když se řekne LITVA....

článek pro časopis Folklor č.2/2006

Když se řekne LITVA....
...tak se mi vybaví nejen 20-ti lete soukromé přátelství s litevskou rodinou, ale především 4-lete přátelství dětí z DNS Olšinka s dětmi se souboru Sedula, který působí na severu této republiky ve městě Visaginas.

Poprvé byl náš soubor pozván na jejich festival "Martynas"(sv. Martin) v listopadu 2001, pak byli oni u nás v Orlové na "Orlovském létě"a znovu jsme se viděli loni na "Polabské voničce" v Nymburku. A letos, na konci října, nám opět přišlo pozvání. Byl to sice trochu šibeniční termín, ale vše jsme zvládli a 8.11. 2005 vyrazili na cestu dlouhou 1 200 km.

Popisovat, jak náročný festival to byl a chlubit se úspěchy, které byly, však nechci. Raději bych se vám svěřila a snad upozornila na problém, který mě potkal poprvé za dobu 18-ti let.

Díky soukromým návštěvám i zájezdům na festivaly znám různá místa Litvy a mohu říct, že se mi tam velmi líbí. Také jsem vždy měla dobré zkušenosti se zázemím a službami. Letos poprvé jsem stála před problémem, který se mnou dosti zamával.

Jeden z tanečníků totiž otekl v tváři a konzilium 5-ti lékařů diagnostikovalo příušnice. To, že onemocní dítě se stane, to, že se pak musí navštívit lékař, také, ale že dítě odvezou do nemocnice160 km daleko, to mě položilo. Lékaři totiž rozhodli, že Radim se musí izolovat na infekčním oddělení. A to je pouze ve Vilniusu. Byla jsem rozhodnuta okamžitě odjet domů - ale pozor, mohla by nás až na hranice honit policie! Zůstat ve škole také nelze, protože se nenašla jediná místnost, kde by byl izolován. Na asistenční lince ZP nám doporučili, ať se rozhodně řídíme příkazy lékařů. Takže nám nezbylo, než Radima nachystat na odjezd a čekat na sanitu. Čekalo se 2 hodiny. A kolem "infekčního" Radima procházely desítky dětí z ostatních souborů, což najednou nevadilo.
Po příjezdu do Vilniusu lékaři okamžitě vysadili léky, které předepsali lékaři ve Visaginasu a které nás stály asi 1 000,- Kč. Je pravdou, že díky našemu rodinnému příteli, který v nemocnici vše domluvil, mohl Radim za 2 dny odjet s námi domů a v nemocnici s ním mohl zůstat jeho táta, který s námi byl naštěstí jako doprovod. Ale rozladění rozhodně zůstalo a náladu to ovlivnilo negativně.

Tato zkušenost mě rozhodně neodradí od pořádání dalších zájezdů, ale již budu ostražitější a možná podezřívavější. Chci Vás všechny jen upozornit, že něco podobného se Vám může stát kdekoliv na světě. Buďme tedy na to alespoň trochu připraveni!!!