Lysá hora 1323 m n. m. - královna Moravskoslezských Beskyd

Akci knihovna zorganizovala také v souvislosti se Dnem dětské knihy, který byl letos poprvé vyhlášen Svazem knihovníků a informačních pracovníků a stanoven na datum 1. 12. 2007.
Co vlastně knihovnu vedlo ke zpracování námětu "tajemna a napětí" v literatuře do pořadu pro své mladé příznivce? Už z jeho samotného názvu je nad slunce jasný záměr přivést tuto ohroženou čtenářskou kategorii ke knize a četbě pomocí pro ně zajímavých literárních žánrů, jichž není zrovna mnoho. Právě mezi ně lze zařadit strašidelné a napínavé příběhy, které dokážou podnítit jejich fantazii a zvědavost, jaká nová dobrodružství přinese další, netrpělivě obrácená stránka knihy. I když je dnešní doba vzhledem k dětskému čtenářství velmi konkurenčním prostředím nabízejícím spousty jiné, mnohdy povrchní zábavy, slavičínská mládež přesto dokázala, že jí dění kolem knížek a knihovny není zdaleka lhostejné.

Bylo pro nás, knihovnice, velmi milým zjištěním, když naše "tajemné setkání" zaznamenalo účast asi třiceti "nebojsů" v kategorii 9 až 15 let, přičemž někteří z nich si hrdě vykračovali ve slušivé masce svého oblíbeného strašidla - bílé paní, či zlobivého rohatého čertíka. Zde je namístě ocenit zdárnou propagaci pořadu a tím pádem i podporu knihovny ze strany pedagogů všech škol ve městě, která zcela jistě sehrála roli v počtu přihlášených účastníků.

A jaká překvapení tedy byla pro ně připravena? Především je čekalo úplně jiné prostředí, než na jaké jsou v našem malém království knih zvyklí - knihovna ponořená do šerého přísvitu občas blikajících lamp, plná záhadných rekvizit a temných koutů, zahalených tmavými závěsy, kde se skrývalo nejedno tajemství. Akce byla zahájena přivítáním všech odvážlivců za hudebního podtextu navozujícího tu správnou atmosféru, při níž mrazí v zádech a naskakuje husí kůže. Děti vše zvládly bez mrknutí oka, i když srdíčko možná tlouklo poněkud rychleji a následovalo společné čtení poutavých strašidelných příběhů. Program však četbou zdaleka nekončil, pokračovalo se luštěním kvízů na téma Svět strašidel v otázkách a odpovědích, soutěž Hádej, co jsem za příšerku? a snad všemi nejvíce očekávaný průchod Tajemnou zónou, na jejímž konci se skrývalo vskutku překvapivé rozuzlení. Při průchodu touto "stezkou odvahy" musel každý účastník sebrat všechnu svou statečnost ke splnění různých záludných úkolů, jež pro ně připravili zlomyslní knihovničtí skřítkové (v podání - Peti Lysákové a Danušky Končické), aby se propracoval k avizované knihovnické záhadě - mumii Knihotepa 110. (v podání Veroniky Sommerové). Ačkoli na první pohled šel z mumie, ovázané obvazy a ležící v provizorním sarkofágu, docela strach, přesto její objevení neprovázely žádné známky úleku, spíše projevy nefalšovaného veselí. Mumie byla hravá a všem velmi přátelsky nakloněná.

Její přítomnost v knihovně byla vysvětlena ne zcela podloženými výzkumy "záhadologů". Ti údajně zjistili, že v době před 110. lety, kdy byl položen základní kámen knihovnictví ve Slavičíně založením Čtenářsko - ochotnického spolku Palacký, uzamknul v jeho tehdejších prostorách bývalý knihovník jistého náruživého čtenáře, kterého nemohl odtrhnout od knihy. Ten pak v mumifikované podobě i nadále holduje své literární zálibě v současné knihovně. Příběh se však zakládá pouze na lidové knihovnické slovesnosti, nikoli na objektivní pravdě, na což byly děti samozřejmě upozorněny. Čekala je však ještě poslední ze soutěží tohoto večera, splnit přede všemi úkol, který si vylosovaly právě v Knihotepově obydlí. Při plnění těchto legračních úkolů už nebylo po prožitém napětí ani památky.
V průběhu pořadu byla také k dispozici improvizovaná věštírna, kde měl každý možnost nechat si předpovědět u světoznámé věštkyně madam Kanimůry (knihovnice Věra Urbanová) známky na pololetním vysvědčení či jaké budou dárky pod letošním vánočním stromečkem. Úspěšné soutěžení bylo završeno malou hostinou z oblíbených dobrot a také předáním pamětních záložek do knih, jež budou mladým čtenářům napínavé chvíle připomínat a lákat je k jejich dalšímu absolvování.

Nakonec nezbývá, než poděkovat všem, kteří se o dobrou náladu magického večera zasloužili a dát dětem slib, že se v příštím roce s "tajemnem v knihovně" opět setkají.