Lysá hora 1323 m n. m. - královna Moravskoslezských Beskyd

Třiasedmdesátiletý Jaroslav Doležal z Ostravy-Muglinova zdolal ve středu po poledni hranici šesti tisíc výstupů na Lysou horu - nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd (1323 m n. m.). Jeho počínání další turisté hodnotí jako nadlidský výkon a nepřekonatelný rekord.

Když stále čilý turista přišel k obelisku na vrcholu nejvyšší hory Moravskoslezských Beskyd a dotkl se hladícího bodu, ulevil si: „Chválabohu.“

Ke kulatinám se totiž v posledních týdnech blížil velmi pozvolna. Zatímco například před čtyřmi roky vyšel Lysou horu 346krát, lhostejno, zda zrovna zuřila bouřka nebo se prodíral závějemi sněhu, letos ho sužují zdravotní potíže.

„Proto se mi hodně ulevilo, že mám šestitisícovku za sebou. Teď už budu rád za každý nový výstup,“ vysvětloval bývalý horník a horolezec, původem z Fryštáku na Zlínsku.

V mládí se přitom na Lysou horu nezaměřoval, pořádně s jejím zdoláváním začal až v roce 1991, kdy musel do předčasného důchodu. „Lysá hora dostávala přednost před rodinou, i před vším ostatním. Je to droga,“ přiznal muž patřící do rodiny Lysařů, tedy členů lysohorské pobočky Klubu českých turistů (podrobněji o Lysařích zde).

A Doležal je jejich jednoznačným králem, další dva v pořadí se teprve blíží třem tisícům výstupů. Ani nikdo jiný v historii nemá na svém kontě tolik lístečků, které Lysaři vhazují do schránky v bufetu Šantán.

Kamarádi rekordmanovi věnovali tričko s šestitisícovkou a přidali med pro další sílu. Vždyť vstávat o půl třetí, odjet vlakem z Ostravy do Ostravice a hurá nahoru - to chce hodně sebeobětování. „Bláznovství a až fanatismus, jinak to nejde. Jardův rekord nikdo nepřekoná, o tom jsem přesvědčen,“ komentoval další Lysař Karel Červenka.

Šesti tisíci však Doležal nekončí, jen prý trochu zvolní. Ale další túru plánuje už na víkend. „No, Bezruč sto roků v šachtě žil, já budu sto roků chodit na Lysou,“ pousmál se turistický jubilant před cestou zpátky.

Dost pozdě. Začal jsem totiž nejdříve zdolávat hlavně Ondřejník, možná bych se k němu na stará kolena mohl vrátit. Lysou horu jsem vyšel poprvé někdy v roce 1962.

Určitě z Ostravice. Je sice delší, ale v mém věku už lépe schůdnější.

Těch je hodně. Krásné výhledy jsou nad Butořankou nebo v místě Nad větrama, odkud je vidět pět přehrad: Šanci, Olešnou, Bašku, Žermanice a Těrlicko.

Asi vrchol. Nejvíce tam fučí.

Tak těch bylo opravdu hodně, hlavně v zimě, kdy je sněhu nejméně po pás. Jednou jsem zkoušel vyjít Lysou ze tří různých míst. Dvakrát jsem se vracel, až napotřetí od Malenovic se to podařilo. Ale zase když je mráz a svítí sluníčko, tak se jde moc krásně. Ročně je tak deset extrémnějších výstupů.

Tak ty se mi zatím naštěstí vyhýbaly. Pády s odřeninami dlaní nebo lokte ale nepočítám.

Vše se změnilo tak o dvě stě procent. Popularita hor roste, lidí hodně přibylo. Ale většina mladých hledí jen na čas, ženou se nahoru a zapomínají se rozhlížet po okolí.

A proč ne? Já aspoň neměl čas na cipoviny.

[Editace článku: Vladimír Ondruch] Přehled návštěvnosti