mapa
poende

Keprnická hornatina [ Hory nebo pohoří ]

KEPRNICKÁ HORNATINA

Je druhým nejvyšším podcelkem Hrubého Jeseníku a nejvyšší výšky dosahuje vrcholem Keprník (1422,8 m n.m.). Střední nadmořská výška činí 895,5 m, výšková členitost je 500 - 700 m a průměrný sklon svahů je 15º 37" - nejvyšší v České vysočině. Geologický podklad tvoří horniny tzv. keprnické klenby, mezi nimiž převládají ruly a svory (stáří keprnické ruly se odhaduje na 1,4 miliardy let a je tedy nejstarší horninou Jeseníků).

Její páteřní hřbet se zvedá z Ramzovského sedla (759 m n.m.) směrem k jihu na Černavu (1102,9 m), odsud se hřeben stáčí k východu na Mračnou horu (1252,8 m), na jejímž jižním svahu se rozkládá menší kamenné moře. Dále hřeben pokračuje Šerákem (1350,8 m) na jehož vrcholu vystupuje šedá keprnická rula a na svazích svor s velkými krystaly staurolitu (hlinito-železnaté křemičitany). Temeno vrcholu je porostlé rozvolněným horským lesem a porostem uměle vysazené kleče. Na jeho jihozápadním svahu se nachází menší kamenné moře, které vzniklo kolísáním teplot ve čtvrtohorách. Na vrcholu jsou vyvinuty rozsáhlé kryoplanační terasy. Ty jsou typickým periglaciálním tvarem vzniklým mrazovým zvětráváním v předpolí ledovce - jedná se o erozní tvary zaříznuté do skalního podkladu. Hřbet se stáčí k jihu a vrcholí Keprníkem (1422,8 m), který je nejvyšší v celé hornatině a čtvrtý nejvyšší v Hrubém Jeseníku. Při vrcholu jsou horské subalpínské hole, které přecházejí ve vrcholovou smrčinu s charakteristickými vlajkovými tvary smrků ve směru převládajících větrů. Na samém vrcholu jsou nízké skály ze staurolitického svoru a na svazích vystupuje šedá keprnická rula. V Českém masívu ojedinělé jsou mrazem tříděné kopečkovité půdy, tzv. thufury. Na jihovýchodním svahu je kar Sněžná jáma, který v ledových dobách pravděpodobně hostil menší horský ledovec (karovitý uzávěr údolí je i na severozápadním svahu). Hřeben pozvolna klesá do sedla Pod Vřesovou studánkou (1203,1 m) a pak prudce vystupuje na Červenou horu (1332,6 m). Na vrcholu se nachází několik skalek ze staurolitického svoru a severně odtud je izolovaná skála Kamenné okno. Tento útvar je tvořen nepravou sklaní bránou vzniklou zřícením bloků staurolitického svoru. Vrch je již nad hranicí lesa a místy zde roste kleč. Na východní straně je někdejší kar pleistocenního ledovce (Sněžná kotlina), kde se na jaře dlouho drží sníh. Celý kar se nachází ve výši 980 - 1320 m a na vzdálenosti 600 m překonává výšku 340 m. Východní, ale zejména západní svahy Červené hory byly postiženy silnou erozí - největší katastrofa nastala po průtrži mračen 21.6.1921, kdy během 30 minut sjelo 60 000 m³ půdy i s lesem do údolí Hučivé Desné. Sesuv postihl území o délce 800 m a šířce 180 m. V oblasti Keprníku a Červené hory vznikly při intenzivních srážkách tzv. mury - porušení prudkého svahu ve tvaru koryta, které vzniká v důsledku rychlého stékání hlinitých a úlomkovitých uloženin. Jsou to plošné svahové sesuvy charakteristické pro vysoká pohoří při nichž dochází ke smývání velkých ploch půdy i s vegetací. Příčinou jsou zejména přívalové srážky, ale i laviny a náhlé oblevy a tání. K intenzivnímu odtoku vody, kterou zem nestačí vstřebat, přispívá i slabá vrstva půdy, která se neustále zmenšuje. Dále pak monokultury smrku, který má špatný vliv na vodní hospodářství a stabilitu lesních půd. Smrkové porosty totiž nedokáží převést přebytky srážkových vod do podzemí, půda se promočí a dá do pohybu. Nebezpečí sesuvů je rovněž podmíněno budováním lesních cest, které podřezávají a uvolňují svah. Mur z této lokality známe několik desítek a některé jsou dlouhé i několik stovek metrů (největší vznikly v r. 1921, 1991 a 1997). Jedna z největších mur vznikla na Keprníku po místním lijáku 4. července 1991. Začíná ve výši 1300 m n.m., je 900 m dlouhá a její hloubka dosahuje až 5 m. V celé Keprnické hornatině se nachází více jak 80 murových rýh. V oblasti Šeráku došlo k obrovským svahovým sesuvům za povodně v srpnu 1880.

Červená hora je posledním vrcholem tohoto hřbetu před Červenohorským sedlem (1013 m), které odděluje Keprnickou hornatinu od hornatiny Pradědské. Severně od sedla je patrný výskyt amfibolických vápenců a erlánů.

Z hlavního hřebene vybíhá několik rozsoch z nichž nejmohutnější je rozsocha Vozky (1377,1 m n.m.), na jejímž vrcholu stojí 7 m vysoká skála ze staurolitického svoru. Tvoří významnou krajinnou dominantu a celá skupina skal zaujímá plochu 80 x 120 m. Skaliska jsou protkána křemennými žílami, které útvar zpevňují. V jednom z dolních stupňů je asi 3,5 m dlouhá jeskyně, vzniklá selektivním zvětráváním. Severně od vrcholu se nachází větší vrchovištní rašeliniště o rozloze 55 ha. To svými vodami působí podmáčení půd v oblasti Jeleního potoka i Hučivé Desné a vedle nebezpečí svahových sesuvů podmiňuje tvorbu hlubokých a dlouhých mur. Hřbet pokračuje Spáleným vrchem (1312,7 m), na jehož svazích se rozkládají rozsáhlá kamenná moře a končí Klínovou horou (1176,3 m). Jihozápadně od Vozky ční mohutná a rozlehlá kupa zvaná Černá stráň (1236,8 m) s četnými rulovými a svorovými skálami a skalními sruby. Na jejím vrcholu se nachází menší rašeliniště se vzácnou postglaciální květenou a v okolí hory se hojně vyskytuje zmije černá. Na jihozápadním svahu končila koňská úzkorozchodná lesní železnice z Františkova pro odvoz dřeva a byla v provozu v letech 1900 - 1930. Na jihovýchodním svahu stojí izolovaná skála Kazatelna. Je složena ze staurolitického svoru s jeho velkými krystaly a vyniká i drobnými tvary - výklenky a skalním tunelem.

Dalším výrazným skalním útvarem, jež se nachází na severním svahu Šeráku nad údolím Ramzovského potoka jsou Obří skály (1081,5 m). Jedná se o téměř 1 km dlouhou, 10 - 16 m vysokou skalní hradbu a mrazové sruby ve svoru. Vyskytují se zde velké krystaly staurolitu s andalusitem a silimanitem v sekrečních čočkách. Charakteristické je zvětrávání svoru se zajímavými drobnými tvary - žlábky, skalní hřiby, skalní okno a pokličky.
Mezi další významné vrcholy patří Točník (1143,4 m), Polom (1126,8 m), Šindelná hora (1123,0 m), Šumný (1073,0 m), Troják (1044,6 m) a Ucháč (1008,6 m).

Západní část patřící do povodí Moravy (úmoří Černého moře) odvodňuje řeka Branná pramenící na západním svahu Keprníku v nadm. výšce 1250 m o celkové délce toku 21,6 km. Průměrný průtok před ústím do Moravy činí 1,69 m3/s a v minulosti byla významná pro plávku dříví (trvala do roku 1882). Další významným tokem je Hučivá Desná, jedna ze zdrojnic Desné. Vyvěrá na jižním svahu Keprníku ve výšce 1325 m, po 7,6 km toku se spojuje s Divou Desnou a její průměrný průtok nad ústím činí 0,26 m3/s. Významným přítokem Branné je Polomský potok (Hučava), který vzniká na západním svahu Vozky. Do povodí řeky Bělé patří Javoříčský potok, Bystrý potok, Keprnický potok a Rudohorský potok. Severní svahy Šeráku a Mračné hory jsou odvodňovány Ramzovským a Vražedným potokem.

Nejvýznamnější rezervací je NPR Šerák - Keprník (1174,44 ha). Zaujímá vrcholovou část hřbetu Šerák - Keprník - Vozka. Byla vyhlášena za účelem ochrany subalpínských holí, významných porostů horských klimaxových smrčin pralesovitého charakteru s příměsí jeřábu, klenu, uměle vysazené borovice kleče a limby a několika rozsáhlých vrchovištních rašelinišť. Rašeliniště mají velký význam vodohospodářský a přírodovědecký a nacházejí se v nadm. výškách od 1100 do 1350 m. Vznikla na základě nepropustného podloží keprnické ruly, vysokého ročního úhrnu srážek (1100 - 1200 mm) a nízké průměrné roční teploty, která se pohybuje okolo 2° C. Dále se zde vyskytuje unikátní porost horské smrčiny - tzv. Branenská cenová kultura, která byla založena roku 1856. Nachází se ve výši 1125 - 1385 m a svého času to byl nejvýše položený porost v Rakouské monarchii vzniklý umělým zalesňováním. Část dnešní rezervace (172 ha) byla chráněna již od roku 1903, kdy ji za účelem ochrany horského pralesa vyhlásil majitel panství Jan II. z Lichtenštejna a je tedy nejstarší rezervací na Moravě (tzv. lichtenštejnský prales). V rezervaci rostou vzácné, zvláště chráněné druhy rostlin, mezi než patří např. zvonek vousatý, oměj šalamounek, zvonek okrouhlolistý sudetský, hořec tečkovaný, vranec jedlový, jalovec obecný nízký, violka žlutá sudetská, violka dvoukvětá, sítina trojklaná, šicha obojaká, plavuň pučivá a další. Mezi významné zástupce fauny sem patří tetřev hlušec, jeřábek lesní, tetřívek obecný, sluka lesní, linduška horská, křivka obecná a krkavec velký. Ze savců se zde vyskytuje rys ostrovid.

Poblíž osady Františkov u Branné se nachází PR Františkov o rozloze 13,30 ha. Byla vyhlášena za účelem ochrany původního smíšeného porostu v jedlobukovém vegetačním stupni s bohatým bylinným patrem, navíc významném z genetického hlediska.

V katastrálním území Nové Losiny se nalézá Přírodní rezervace Pod Slunečnou strání (15,00 ha), chránící lesní porosty extrémních stanovišť. Jedná se o přirozený smíšený les na suti v jedlobukovém vegetačním stupni, rostoucí v hluboce zaříznutém údolí s balvanitým terénem.

PR Sněžná kotlina o rozloze 106,39 ha chrání karovité údolí na východním svahu Červené hory. V karu se nachází stržový horský smrkový les a vzácná květena - byl zde zaznamenán jeden z nejhojnějších výskytů kriticky ohroženého hořce tečkovaného na území CHKO Jeseníky. Na vrcholu Červené hory, kam zasahuje západní hranice rezervace roste několik významných rostlinných druhů - např. violka dvoukvětá, violka žlutá sudetská apod. Z významnějších druhů živočichů zde žije zmije černá.

Dalším zvláště chráněným územím je PR Šumárník o rozloze 0,17 ha, jejímž posláním je ochrana vypreparovaných vrcholových skalních výchozů páskovaných erlánů na vrcholu Šumný (1073,0 m). Na skalách roste lomikámen vždyživý, lilie zlatohlávek, lýkovec jedovatý, mázdřinec rakouský a další významné druhy rostlin.

Poblíž Branné se nachází Přírodní památka Pasák (2,50 ha) se souborem skalních srubů a skalek. Kromě Pasáku je zde Kovadlina s převisem, skalní okno a žebrovité škrapy. Slouží jako hnízdiště chráněných živočichů (krkavec velký, výr velký) a území je zajímavé i z floristického hlediska - výskyt chráněných rostlin. Všechna zvláště chráněná území jsou součástí I. zóny CHKO Jeseníky.

Přírodovědecky nejcennější část Keprnické hornatiny je součástí Regionálního biocentra Šerák - Keprník (2568,17 ha), které je souborem zachovalých ekosystémů - horský les, svahová rašeliniště a prameniště, horské hole s thufury, zachovalé bukové porosty a kar pleistocenního ledovce.

V celé oblasti se nachází pouze jedna turistická horská chata. Je to Jiřího chata stojící na východním svahu Šeráku v nadm. výšce 1325 m. Je to jedna z nejstarších tur. chat v Jeseníkách. Byla postavena německým turistickým spolkem v r. 1888 dík pochopení vratislavského biskupa Jiřího Koppa, podle něhož byla nazvána. V roce 1893 vyhořela, ale hned následujícího roku byla znovu otevřena, r. 1926 ještě rozšířena. Na svahu Červené hory ve výši 1313 m stávala chata Vřesová studánka. Byla postavena v r. 1892 pod názvem Hedelbrünnel, po II. světové válce byla v provozu, ale byla jen minimálně udržována. Roku 1981 byla uzavřena a roku 1988 stržena. V blízkosti chaty stávalo několik kostelů. První zde stával již od 18. století, druhý od r. 1850 do roku 1926, kdy musel být z důvodu špatného statického stavu stržen. Třetí od roku 1927 do 10. 5. 1946, kdy po zásahu bleskem vyhořel. Dnes zde stojí pouze menší kamenná stavba nad pramenem zdejší studánky z roku 1927.


Vypracoval: Jan Ondryáš

UMÍSTĚNÍ


Typ záznamu: Hory nebo pohoří
AKTUALIZACE: Ladislav Hollý (archívní záznam) org. 56, 01.02.2005 v 16:50 hodin